Vydání: 2021/26 Novokněží nastupují do služby, 22.6.2021

Asi každý, kdo vyšel z českomoravského prostředí, se setkal někdy s institutem neformální „pouliční zpravodajky“. Zpravidla je to žena vyššího věku, oplývající všeobecnou známostí, která dokáže v krátkém čase informovat celé okolí o lokálních společensko-kulturních novinkách. Její role radikálně vystupuje do popředí ve chvíli, kdy se v informačním perimetru semele něco aktuálního, nečekaného, tragédie, nemoc, úmrtí nebo rozvod. Ať už se nad těmito flexibilními ženami více či méně pohoršujeme, jejich nabídka po staletí kráčela vždy o krok za poptávkou. Jako lidi jsme zkrátka tvorové nejen zvídaví, ale i zvědaví.
Těžko říct, jak přesně tyto „informační zdroje“ fungovaly v izraelské společnosti, ale dnešním úryvkem evangelia jsme k takovému „teplému drbu“ pozváni. Umřela malá holka a ne tak ledajaká. Sice neznáme její jméno, ale to je vedlejší. Pochází totiž z „lepší rodiny“ a její otec je ve vedení synagogy. Není divu, že se kolem ihned nashromáždila horda zvědavců, kteří trpělivě čekají. Z textu je cítit očekávání davu, vzduchem jistě létalo množství nezodpovězených otázek a pravděpodobně i „zaručených zpráv“. Jak se bude Jairos tvářit? Co se jí chuděrce stalo? Co Jairos provedl, že ho Bůh tak trestá?! Vida, vida, takový zbožný muž a takové neštěstí… A mimochodem, kam zmizela dívčina matka? Slyšeli jste o ní? A pohřební hostina? Ta bude!! Třeba něco oblízneme!
V nastalém zmatku se jakoby mimoděk odehrává ještě jedno drama. Žena trpící krvotokem si oddechla. Konečně se všechny ty páry „drbuchtivých“ očí otáčejí jiným směrem. Snad si na chvíli odpočinu. Snad teď na pár hodin dají pokoj od neustálého slídění, kam jdu, co dělám a jak se mám. Mohu najednou sledovat svýma očima, jen co chci. Svobodně, pokojně…
Jedny oči se našly. Ty Ježíšovy. Netroufla si setkat se s nimi napřímo, ale jen „… zezadu se dotkla jeho šatu“. Jak neuvěřitelně povzbuzující je, že i Ježíš tyto oči hledá! Nenechá se odizolovat hlučícím davem, ale jeho oči velmi cílevědomě hledají daný cíl. Oči teď již uzdravené ženy.
Kouzelné na celém příběhu je, jak stále ustrašená žena vstupuje tímto pohledem, setkáním dvou párů očí, do Ježíšovy „bubliny klidu a pokoje“. Nevnímá už dav, věci, které ji dlouhou dobu srážely k zemi, již nemají v jejím životě význam. Ačkoli je teď na očích okolostojících tak jako nikdy, nevadí jí to. Našla vše, co potřebovala.