Vydání: 2021/4 Pronásledování sílí, 19.1.2021

Již téměř dva týdny jsme opět v liturgickém mezidobí, v době, která se zvláštním důrazem zpřítomňuje čas Kristova veřejného působení – od jeho křtu až do velikonočních událostí. V evangelijním úryvku máme dnes před sebou jakousi souhrnnou zprávu o tomto začátku Ježíšova působení a následně svědectví o povolání prvních učedníků za apoštoly. Starozákonní čtení o Jonášově kázání v Ninive, předznamenávající evangelium, zaciluje naši pozornost zejména na jeho první dva verše, na slova vložená do úst samotnému Pánu Ježíši: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“
Tato slova shrnují vše, co Pán Ježíš přinesl na zem, co učil a svými činy potvrzoval i k čemu člověka zavolal. Zároveň jsou jakousi „branou“ k četbě celého Markova evangelia. Zvou nás začíst se do svědectví o Kristově působení, o jeho učení a mocných činech, o jeho smrti a zmrtvýchvstání, abychom nakonec spolu se setníkem pod křížem ze závěru evangelia vyznali: „To byl vpravdě Boží Syn.“
Jelikož ale nejde jen o shrnutí počátku Ježíšova působení a už vůbec ne jen o „bránu“ k četbě, nýbrž o syntézu úplně celého evangelia, jeho obsahu, připomeňme si několik známých momentů tohoto dvojverší:
„Naplnil se čas.“ Pro „naplnil se“ je v řečtině použit tvar peplérótai, což je tvar perfekta pasiva. To vyjadřuje dokonavost, naplněnost minulého děje: Kristovým příchodem je jednou provždy naplněn čas. „Čas“ je kairos, tedy ne čas lineární (ten se v řečtině jmenuje chronos), nýbrž „čas příhodný“: Jím, časem příhodným, se totiž doba po Kristově příchodu jednou provždy stává.
„A přiblížilo se království Boží.“ Éngyken, „přiblížilo se“, je opět perfektum, vyjádření dokonaného minulého děje majícího důsledky pro přítomnost: Boží království se přiblížilo a od té doby je nám blízko, protože Kristus je nám blízko.
„Čiňte pokání a věřte evangeliu,“ je důsledek, který z toho vyplývá. V řečtině zní výzva k obrácení ještě výmluvněji: Metanoeite je imperativ od slovesa metanoein, složeného z meta (předpony vyjadřující změnu) a nous („mysl“). Spíše než „čiňte pokání“ tak znamená „změňte smýšlení“. Přičemž „mysl“ (nous) je více než jen rozum, „mysl“ vyjadřuje to nejdůležitější v člověku. Reakce člověka na setkání s Pánem Ježíšem, víra v něj má tak znamenat (postupnou) změnu celého jeho smýšlení, přeorientování se na Boha a dobro, proměnu nitra, jeho „přeformátování“ podle Kristovy podoby.
Euangelion, „radostná“ či „dobrá zvěst“, pak opravdu spočívá v tom, že Spasitel již přišel, že je nám blízko, že nás chce nadchnout a chce nám k víře, ke změně smýšlení a tím do Božího království pomoci.
Kristova pomoc má jistě mnoho podob, zvlášť ty svátostné, ale jednou z nich může být i postupná četba Markova evangelia. Vždyť evangelium je srdcem celé Bible a Marek je ze všech jeho sepsání nejstarší a nejprůzračnější.