Vydání: 2019/12 Biskupové se modlili na poušti, 19.3.2019

Jestliže na první a druhou neděli postní slyšíme rok co rok podobné evangelijní svědectví (o pokušení Páně na poušti a o proměnění Páně na hoře), tak od třetí neděle se evangelijní čtení začínají lišit. V ročním cyklu „A“, z něhož se ale může číst každoročně, konají-li se skrutinia, slyšíme krásné úryvky z Janova evangelia o velkých znameních Pána Ježíše, která ukazují, co se s nitrem člověka děje ve křtu. Čtení ročního cyklu „B“ mají zase zvlášť prohloubit náš vnitřní vztah s Bohem, zatímco čtení cyklu „C“, ze kterého čteme letos, nám mají pomoci především k obrácení, ke kýžené vnitřní proměně. A taková jsou i čtení dnešní, zvlášť druhé a evangelijní.
V tom druhém apoštol Pavel hovoří o Izraelitech, kteří pro svůj hřích museli zemřít na poušti; ti se mají stát přímo výstrahou, zejména těm, kteří si myslí, že jsou pevní. Pán Ježíš v první části dnešního evangelia také varuje, a to příkladem Galilejců, jejichž krev smísil Pilát s krví obětních zvířat, a těch, na které padla věž v Siloe. Pavel zdůrazňuje, že vážně zhřešit mohou i ti, kteří před tím byli svědky mocných Božích činů, Kristovo slovo zase vyzdvihuje náročnost mravního apelu evangelia: i řadoví hříšníci dopadli špatně. Jsou to nepříjemná varování, ale i ta jsou součástí Božího slova. I jimi k nám Bůh promlouvá, a proto by byla škoda je neslyšet, anebo se je snažit hned nějak otupit a zjemnit.
Samozřejmě že obrátit se máme především z lásky, na základě setkání s Boží dobrotou a milosrdenstvím v Pánu Ježíši. Jenže vůči ní jsme bohužel často hluší, nevnímáme ji, nepohne námi. Často je to až důrazné varování, které námi pohne. Známe to přeci z běžného života: je to leckdy až hrozba vážné nemoci, která usměrní naši životosprávu (a ne ideál zdraví), anebo nebezpečí zničení vztahu, které změní naše jednání (často tedy bohužel pozdě). Možná proto i sám Pán Ježíš v evangeliu takto varuje své učedníky před tím, co může nastat, když se neobrátí. Z lásky k nim, znaje jejich slabost, z lásky k nám, protože zná i tu naši.
A tak je dobré si připustit tato a jim podobná novozákonní varování. Chtějí nám pomoci k obrácení, k odvrácení se od hříchu a přivrácení se k Bohu, k naplnění času láskou k Bohu a lidem. Jejich pozorné slyšení se může stát navíc i jakýmsi prototypem, jak vnímat vše nebezpečné, co se kolem nás i v našem životě děje: i jako varovnou výzvu k obrácení, kterou nám adresuje Bůh, neboť on dává bytí všemu, co je, i tomu bolestivému a těžkému.
Je to nicméně sám Pán Ježíš, který nám stále – podobaje se vinaři přimlouvajícímu se u majitele vinice – dopřává čas k obrácení. Jelikož ale čas pozemského života není nekonečný („ještě tento rok“), je třeba se rychle nechat „okopat“ a „pohnojit“, a to i slovem varování…