Minulý týden jsme četli o povolání Izaiáše a Petra ke službě. V základu povolání bývá prožitek posvátna, setkání s jinakostí Boha, tak odlišného od všeho ve světě. Dnes nám Boží slovo ukazuje, co to znamená být učedníkem Božího království.
Vydání: 2019/7 Ve jménu Boha nelze vést války, 12.2.2019
Prorok Jeremiáš ve výstižném obrazu dvou stromů srovnává životní směřování člověka zakotveného v důvěře vůči Hospodinu a člověka opřeného o druhé lidi. Jeremiášův obraz doplnil pak 1. žalm, který zazněl po prvním čtení. Mohli jsme si povšimnout, jak veliký prostor v něm žalmista dává obrazu života člověka poslušného Božímu zákonu: je jako zelený strom, jehož listí nevadne, vydávající v pravý čas ovoce, jemuž se všechno daří, o jehož cesty dbá Hospodin. Naproti tomu člověk svévolný je popsán velice stručně obrazem plevy, kterou rozhání vítr, a jehož život skončí záhubou.
Co znamená být učedníkem Božího království? Jedním z typických textů jsou určitě Ježíšova blahoslavenství. My jsme četli Lukášovu verzi, kde jsou blahoslavenství čtyři, doplněná o čtyři „běda“. Blahoslavený je v Bibli ten, kdo je šťastný, úspěšný, kdo zažívá Boží přízeň, kdo však pro to musel sám něco udělat. Ježíš dnes blahoslaví chudé, hladové a plačící, ale také ty, kteří v důsledku příslušnosti k Ježíšovi zakoušejí zlobu druhých…
Chudý je ten, kdo je závislý na slitování druhých. Podobně jsou na tom hladoví. Hlad zde pravděpodobně zastupuje každý stav nouze člověka, o kterém Ježíš předpovídá, že Bůh ho nasytí. Plačící jsou pak ti lidé, které zasahuje velké neštěstí, bolí je to, a proto naříkají. Těm se zaslibuje, že Bůh setře každou slzu z očí … A nebude už pláč ani bolest… (Zj 21,4).
Naproti tomu ti, kdo nyní žijí v nadbytku, mohou být svým bohatstvím tak ukolébáni, že nejsou schopni uznat svou závislost na Bohu a připustit si otázky po svém konečném údělu. V takové situaci snadno člověk přehlédne chudého u svých dveří, jak to výstižně Ježíš popisuje v podobenství o chudáku a Lazarovi. Lidi, kteří nemají problémy se zajištěním svého živobytí, a proto se nyní smějí, Ježíš varuje, aby se ve své nasycenosti a spokojenosti nestali nevšímavými k druhým.
Ježíšovi učedníci však nebyli jen chudí, hladoví a plačící, ale také pronásledovaní. Jejich odmítání a diskriminace, které zakouší od okolního světa, je Ježíši připodobňují. Ježíš je povzbuzuje: tak to prostě je, když je člověk prorokem. Jen falešné proroky lidé chválili.
Co v nás vzbuzují tyto texty? Blahoslavenství rozhodně nejsou pokyny k jednání. Mnohem spíše jsou to přísliby pro všechny, kdo se v nich poznají.
