- Katolický týdeník

Jakou hudbu my, katolíci, posloucháme, a co je pro nás „in“? Na to jsme se ptali redaktora a publicisty Milana Tesaře, který má od začátku existence Radia Proglas (1995) na starosti budování jeho hudebního archivu, kontakty s vydavateli, výběr písní do vysílání a vytváření konkrétních pořadů včetně hitparády Radia Proglas. Milan Tesař je také od letošního roku členem grantové hudební komise na Ministerstvu kultury.

Hitparáda Kolem se toč se začala vysílat v lednu 1996, přičemž pravidla se od té doby jen velmi mírně pozměnila. Od začátku posluchači hlasují (klasickou poštou, e-mailem nebo faxem) pro tři písničky z 12 soutěžních – přičemž devět písní postupuje z minulého kola a tři jsou nové. I když jsme v hitparádě nikdy nedělili písně na „křesťanské“ a ostatní, zpočátku v ní bylo o něco více duchovních písní než dnes, velmi často bodovaly například amatérské pěvecké sbory, pro které někdy hlasovala třeba celá vesnice, odkud pocházely. Postupně v ní namísto písní prvoplánově křesťanských začaly převažovat spíše ty s obecnějším duchovním rozměrem. Tři nejúspěšnější skladby v historii hitparády jsou: 1. Jiří Pavlica & Hradišťan: Modlitba za vodu; 2. Terebint: Zvony; 3. Mošny: Babylon.

Už v devadesátých letech připravoval Karel Vepřek v Českém rozhlase hitparádu Jákobův žebřík, která se nyní mimochodem na vlny veřejnoprávního rozhlasu vrátila. Naše hitparáda je mladší, navíc opravdu není pouze křesťanská. Křesťanské písně v ní mají své místo, většinou se jim v žebříčku daří, ale vedle nich tam bodují i jiné, především folkové skladby. A někdy nasazuji i současné popové hity – mj. proto, že chci zjistit, jestli je naši posluchači chtějí slyšet. Hitparáda je totiž pro rozhlasovou stanici také barometrem toho, co se lidem líbí.

Několikrát jsem v rámci hitparády uspořádal anketu, ve které jsem zjišťoval stáří hlasujících. A ukázalo se, že ve všech kategoriích (od 10 do 60 let) je počet hlasujících vzácně vyrovnaný. Jsem přesvědčený, že žánry, které pouštíme, mohou generace spíš spojovat než rozdělovat.

Součástí hitparády jsou soutěže, informace o koncertech a o nových albech a různé ankety, z nichž se dozvídám, jací naši posluchači jsou, co by si přáli slyšet a co se jim líbilo. Nemám rád, když někdo bere hlasování jen jako vyplnění formuláře, kdy jen napíše, komu dává body, a třeba se ani nepodepíše. Z toho důvodu zásadně odmítám podporu hlasování formou SMS. Za devět let, co hitparádu připravuji, znám desítky lidí jménem, poznám je podle písma nebo podle stylu e-mailu.

Vycházím ze tří základních předpokladů: 1) Naši posluchači jsou buď křesťané nebo lidé, kteří mají ke křesťanství blízko, přičemž právě hudební pořady poslouchá i velké množství „sympatizujících“ nebo „hledajících“. 2) Proglas by chtěl být rádiem pro celou rodinu. 3) U rádia, které vysílá hodně mluveného slova, bude posluchače text písně zajímat více než u komerčního rádia, které slouží pouze jako kulisa. Z toho po dlouhých úvahách vyšlo, že nejvhodnějším stylem je folk s přesahy do všech příbuzných žánrů - tedy různé úpravy lidových písní, melodický „písničkářský“ rock, country, bluegrass. Protože naše hudební pořady vyhledává spousta „fajnšmekrů“, nebojím se uváženě zařazovat i kvalitní ukázky alternativní hudby, jazzu nebo blues. Proglas je rádio křesťanské, ale také kulturní, a proto se snažím ve vysílání představovat, co nového a zajímavého vychází. Chci, aby vysílání bylo pestré a aby se také jednotlivé písně neopakovaly tak často jako na komerčních stanicích. Nad tím vším však stojí hlavní zásada, že by hrané písně neměly být svým duchem protikřesťanské a že by neměly křesťana urážet například dvojsmysly v textech.

Vážná duchovní hudba určitě „in“ je a na Proglasu má své místo. Navíc v posledním roce a půl jsme její postavení ve vysílání významně posílili. Například každý večer můžete vážnou duchovní hudbu poslouchat. Jenže jde o specifický žánr, který má v programovém schématu pevně ohraničené místo. Prolínat aktuální zprávy, informace o počasí nebo telefonickou soutěž pro děti s gregoriánským chorálem by asi nebylo to pravé. Proto přes den hrajeme současné písně, které jsou však – troufnu si tvrdit – většinou jiné než na ostatních stanicích. I tím Proglas oslovuje lidi, kteří by si jej jinak nenaladili.