- Katolický týdeník

V úvodní modlitbě prosíme, aby naše víra byla pevná a radostná, i když okolní svět je nestálý a proměnlivý. Prožíval to i žalmista, když napsal: „… všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta“ (Žl 102). Ježíš nás naléhavě vyzývá, abychom do Božího království vstupovali úzkou branou a byli na sebe nároční; máme se tak lišit od mnohých současníků, kteří hledají pohodlí a vyhýbají se požadavkům Desatera, neboť „jsou na světě jen jednou“. Náš Pán nás volá k důslednému následování, které nezná laciné kompromisy, řídí se jeho slovem a respektuje jeho vůli. Milánský církevní učitel Ambrož vzkazuje: „Boží slovo je životní látkou naší duše, ono nás živí, vede a řídí; nic jiného nemůže oživovat lidskou duši tak jako slovo Boží.“ Uvažujme: Ježíšovi současníci to měli v jistém ohledu jednodušší, když jako neúnavný hlasatel Božího království šel od města k městu, od vesnice k vesnici, aby své posluchače vyzval k následování. Část zvědavců odešla, ale jiní se připojili k několika věrným a řídili se Mistrovými slovy a jeho příkladem. Postupně poznávali náročnost úkolu, který se snažili plnit přes pronásledování, výsměch a nutnost krajních obětí. Ale obstáli ve všech zkouškách, neboť je provázel a posiloval Ježíšův Duch, jak jim bylo ostatně slíbeno.

I dnes se církev snaží hlásat Boží slovo vhod i nevhod, ale situace není jednoduchá. Společenské změny, které prožíváme, odmítání hodnot křesťanství a praktický materialismus se staví radostné zvěsti do cesty natolik, že dokáže odradit od důsledného života podle zásad víry. Boží království není ovšem k dostání v nějakém výprodeji jako laciné zboží, nelze se k němu dostat širokou, pohodlnou cestou. Je nutně třeba sebeovládání, svátostný život a denní snaha o překonání nejrůznějších potíží a nástrah. Bez této práce na sobě se cesta do Božího království nalézt nedá. Evangelium nám říká jasně, že mnozí duchovně zůstanou venku, mimo společenství věřících, i když vnějškově s církevní obcí „jedli a pili“. Patřili k nim i tehdejší frustrovaní Pánovi současníci, kteří byli nakonec vykázáni do neradostných, beznadějných míst plných nářku. Ale evangelium se stalo jednou a děje se pořád. Takže i dnes se může stát podobným nedůsledným křesťanům, občas dokonce navštěvujícím bohoslužbu, kteří uctivě zdraví pana faráře a něco přispějí třeba do Tříkrálové sbírky, že dopadnou podobně jako ti, o kterých mluvil náš Pán. Opravdová víra má být realistická, vědomá si lidských slabostí, a o to víc se snažící „nesnižovat laťku“, důsledně usilovat o život podle Ježíšových slov a neslevovat, i když nás k tomu vybízí „tělo i svět“.