- Katolický týdeník

Město lidí je živý organismus – vyvíjí se a mění v čase, je krásné svou neuvěřitelnou rozmanitostí. Právě Praha, živá, ne muzeální, je jedinečná bohatstvím svých stylů – jen na panoramatu Pražského hradu se podílejí čtyři architektonické slohy. Přitom barokní cibulovitá báň na vrcholu gotické katedrály byla kdysi nejspíš vnímána jako provokace a můžeme být jen rádi, že ji v 19. století puristé nenahradili pseudogotickou špičkou. A tak bychom měli spíš ocenit a přivítat v pražském panoramatu zlatou, nehranatou knihovnu organických tvarů odpovídající postmoderní době. I konzervativci mezi námi by si zvykli a všichni bychom na ni mohli být pyšní.
I církev jako živý organismus, uchovávající stále týž poklad víry, naděje a lásky, se musí v čase vyvíjet – a proměňuje se, byť s pomalostí danou perspektivou věčnosti. Jenže je třeba poznat příhodný čas, kairos, a nepromeškat ho. Televize Noe vysílala nedávno dokument z Brazílie: tamní biskupové vzali vážně výzvu Jana Pavla II. k nové evangelizaci, s velkým důrazem se věnovali kvalitní výchově kněží vedených k oživení liturgie (samozřejmě při netknuté podstatě) a k budování společenství. Povoláni byli kvalitní profesoři, se zahraniční pomocí se rozšiřují ubytovací kapacity seminářů. Příliv mladých mužů volících kněžskou službu je veliký, mnohonásobný oproti minulým letům, a jsou to překvapivě synové z tzv. „dobrých“ rodin, kteří se zříkají světské kariéry. Věnují se chudým, etnickým menšinám, mládeži. Evangelium hlásají jako vskutku radostnou zvěst. A do církve se vracejí věřící, kteří ji v minulých letech opouštěli, noví věřící se hlásí, přibývá nadšené mládeže. Odvaha k novému a důvěra v Ducha Svatého přináší své plody.
Dagmar Pohunková