Vydání: 2015/38 Pomoc uprchlíkům koordinuje speciální web, 15.9.2015, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Příloha: Perspektivy 38

O povaze Božího království existuje celá řada dosti složitých studií a objemných knih. Pro praktický život ale potřebujeme velmi prosté vyjádření jeho podstaty. Podle Ježíše samotného nejde o nic jiného než o důsledné naplňování prvního přikázání, podle něhož máme Boha milovat opravdu nade vše, což se následně projevuje v lásce k bližnímu jako k sobě samému (Mt 22,37–40). Tato Boží vláda vstupuje do světa branou srdce pravého Božího ctitele prostřednictvím jeho slov a skutků.
Kdo z nás ale opravdu důsledně klade Hospodina ve svém srdci na první místo? Londýnští Židé s humorem případně poznamenávají: „Šest dní v týdnu se klaníš Bank of England a sedmého dne Hospodinu zástupů.“ Pravý monoteismus totiž tkví nikoli v tom, že teoreticky víme o jediném Bohu, nýbrž v tom, že odpovídáme na jeho nesmírnou lásku, kterou jsme zakusili. Kdo v lidských dějinách však opravdu důsledně kladl nebeského Otce na první místo a druhé miloval do krajnosti? Odpověď je pro křesťana nabíledni: Ježíš z Nazareta. A právě proto je nejvyšším představitelem Božího království v dějinách, eschatologickým králem. Jedním ze základních omylů řady studií o Božím království je odtrhávání zmíněného pojmu od osoby vtěleného Slova. Teprve Ježíšovo velikonoční drama odhaluje nejhlubší tajemství Božího království. Z uvedeného důvodu proto není rozpor mezi Ježíšovým hlásáním Království a tím, že církev pak o Velikonocích hlásala víru v Ježíše jako jediného Božího Syna.
Prvním projevem vlády Boha v našem srdci je láska k těm, kdo jsou jeho obrazem, tedy ke všem lidem. Ono přikázání milovat bližního jako sebe není nic jiného než určitá verze tak zvaného zlatého pravidla. To nás učí, že máme s druhými jednat tak, jak si přejeme, aby oni jednali vůči nám. Uvedené pravidlo bylo známo ve všech kulturách a velkých náboženstvích světa. S jeho uplatňováním to bylo v minulosti bohužel velmi obdobné jako dnes.
Je jasné, že plnost uplatňování zlatého pravidla a především plnost lásky k Bohu v srdci shledáme až v novém Jeruzalémě, v eschatologické plnosti vykoupeného lidstva. Na druhé straně Boží království je již v tomto světě a působí v něm skrze Boží vyvolené.
Dle mého skromného soudu patří k vymezení člověka, který vnáší Boží království do tohoto světa, ještě jeden podstatný moment. Dobře víme, že tento myšlenkově prostý program uvádíme do našeho života pouze tápavě a s mnoha nezdary. Jeden moudrý kněz mi kdysi ve zpovědi konejšivě sdělil, že tyhle ideály neseme v srdci v touze a že nemůžeme chtít být už nyní jako nebešťané. Zkrátka a dobře, je tu třeba obrovská míra trpělivosti a zejména pravdivé kajícnosti. Neproklamoval snad náš Pán Boží království spolu s výzvou k upřímné proměně smýšlení? S tím pak souvisí opatrnost v posuzování, protože tou měrou, jakou měříme druhým, bude naměřeno i nám.