Vydání: 2006/39 Postavení kněze ve společnosti, 26.9.2006

V poslední době slýchám chválu na dětská zařízení s názvem Klokánek. Ráda bych o nich věděla víc. Jak se odlišují od kojeneckých ústavů a normálních dětských domovů? Kde jsou, kolik v nich je dětí, a hlavně: co pro ně můžeme my věřící udělat?

Klokánek je název zařízení Fondu ohrožených dětí, jež poskytuje dočasný domov dětem, které nemohou být ve svých vlastních rodinách. Jedná se především o děti, které vlastní rodiče týrají, zanedbávají nebo je nechtějí. Klokánky mají rodinný charakter a jsou myšleny jako alternativa ústavů. Máme dva typy Klokánků. Prvním jsou domy, kde v bytech děti žijí se svou tetou /resp. strýcem/, druhým tzv. „klokánčí“ rodina, která se o uvedené děti stará u sebe doma.
Rozdíl mezi Klokánky a ústavy je zřejmý. V „klokánčích“ domech se teta /strýc/ stará nejvýše o tři až čtyři děti a je s nimi ve dne v noci. Sourozenci zde žijí společně. Naproti tomu v ústavech připadá na jednu pečovatelku mnohdy až dvanáct dětí, v noci je zde obvykle pouze jedna vychovatelka na jedno patro nebo dokonce na celý ústav a sourozenci bývají rozděleni. V případě, že jeden z nich má méně než tři roky a druhý je starší tří let, bývají totiž umístěni do různých ústavů. To je pro děti velmi stresující, poněvadž sourozenci z narušených rodin bývají neobyčejně semknutí.
Děti mají v Klokáncích zakusit teplo domova, které jim jejich vlastní rodiče krutě odepřeli. V poslední době Klokánek poskytuje poměrně často azyl nechtěným novorozencům. Jen kroměřížský Klokánek jich za posledního půl roku přijal sedm rovnou z porodnice. Děti pobývají v Klokáncích do doby, než se jejich situace trvale vyřeší, tzn. přejdou do náhradní rodiny. Je to většinou rodina pěstounská, která se později promění v osvojitelskou.

CITOVÁ VÝBAVA POSILUJE TAKÉ INTELEKT
Do svých nových rodin by měly děti přijít rychle, aby se co nejdříve připoutaly ke konstantním osobám - nové matce a otci. Ty jsou pro dítě existenční nutností, které se jim v ústavu nikdy nemůže dostat. Bez vazby na konstantní osobu dítě nikdy v dospělosti nenaváže trvalý hluboký vztah a je pak jako třtina klátící se ve větru. Platí také, že pokud se dítěti v rodině dostane dobré emoční výbavy, posílí se i jeho intelekt. Například děti, které byly v ústavu označeny za nevzdělavatelné, po příchodu do láskyplného rodinného prostředí najednou vzdělavatelné jsou.
Občanské sdružení, kterým Fond ohrožených dětí je, v současné době provozuje po celé naší republice 14 Klokánků. Sedm z nich jsou domy s byty a sedm „klokánčí“ rodiny. Nyní se dobudovává patnáctý Klokánek v Brně, který má být uveden do provozu od prosince letošního roku. Bude zde 11 bytů. Od svého zrodu v roce 2000 přijaly Klokánky více než 1 500 dětí.
Náš stát by měl péči rodinného charakteru vítat. Měl by podporovat všechny projekty nestátních subjektů tohoto zaměření a sám přebudovávat svoje ústavy na rodinná zařízení, jak je tomu v jiných civilizovaných zemích. Vždyť v zákoně o rodině /§ 46/ ustanovil, že péče rodinného typu má přednost před ústavní. Velké ústavy mnohde patří k neblahému odkazu kolektivismu. Každý, kdo někdy pobýval v nemocnici nebo v kasárnách ví, že „erární“ prostředí člověku nesvědčí.
Většina lidí naštěstí s opuštěnými dětmi soucítí a chápe, co je pro ně nejlepší. Proto pomáhají finančně a nabízejí se jako pěstouni nebo pečovatelé. Křesťanům mohou tyto skutky milosrdenství přinášet zvlášť velkou radovat. Protože „zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem je toto: ujímat se sirotků a vdov,“ /Jk 1,27/.
ZDENĚK PAPOUŠEK,
vedoucí pobočky Fondu ohrožených dětí v Brně