Vydání: 2006/12 Jaká jsou naše setkání s Biblí?, 20.3.2006, Autor: Jakub Hučín

Problémy, pocit  samoty a úzkosti za nás televizní pořady nevyřeší
Jak se mám ubránit televizi? Myslím, že lidé, kteří jsou pracovně vytížení, to mají v tomto směru jednodušší. Ale co ti, kdo tráví mnoho času doma - například důchodci, nezaměstnaní, nemocní nebo ti, kteří doma pracují? Pro mne je televize (zvláště různé seriály) tím, co potlačuje můj pocit samoty a různé úzkosti. Uklidňuje mě, ale tuším, že to není správné.

K. Š., českobudějovická diecéze

Ve své otázce vlastně velmi hezky vysvětlujete, jak televize na člověka působí – potlačí pocit samoty a různé úzkosti. Televize je skutečně „náplastí“ na různé lidské bolesti, bolístky, únavu a vyčerpání. Nic po nás nechce - jen abychom ji konzumovali (mám tím na mysli právě pořady, které uvádíte, jako jsou seriály, talk show a podobně). Takové pořady mohou mít své místo tehdy, kdy nejsme skutečně schopni ničeho jiného než pasivní konzumace toho, co nám televize předkládá. Tímto způsobem ji využívají lidé, kteří jsou hodně pracovně vytíženi. Nenáročné televizní pořady jim podle jejich slov „vyčistí“ hlavu od myšlenek na práci. Podobně nás mohou „vyčistit“ od pocitu úzkosti, samoty apod.

„Čistící“ funkci má televize poměrně dobrou, problém je jen v tom, že po takovém vyčištění v člověku nic nezůstává - jen prázdnota. Je to tím, že hodnoty nabízené většinou pořadů naši osobnost nijak neobohacují a nerozvíjejí (sociologové mluví v souvislosti s televizí o takzvaných masových hodnotách, jako je například zábava). Člověk ovšem nepotřebuje jen čistit hlavu, ale také naplňovat svoje nitro něčím smysluplným a hodnotným. Někdy se svými problémy potřebuje zabývat a někdy se musí podívat do očí i své samotě a úzkosti, protože tyto věci za něj televize nevyřeší.

Máte určitě pravdu v tom, že pracovně vytížení lidé to mají jednodušší: práce a okolí jim dodá tolik podnětů, kolik jejich případný pocit samoty a úzkosti bezpečně překryje. Lidé, kteří jsou více doma, potřebují větší disciplínu k tomu, aby se televizi ubránili, ale nejen to. Mají obecně víc práce s tím, aby si udrželi svůj denní režim. Psychologové nezaměstnaným nebo dlouhodobě nemocným lidem doporučují, aby si raději našli jakoukoli aktivní činnost, i kdyby to byla jen procházka nebo četba novin či knihy, než aby pasivně konzumovali televizi. Čím více zájmů člověk má, tím je pravděpodobnější, že nějaké takové činnosti najde. Ne vždy je to samozřejmě možné. Je pravda, že v některých životních obdobích - stáří, nemoc nebo nezaměstnanost, kdy vztahů s okolím ubývá - není tak jednoduché najít něco, co by člověka těšilo. (Ačkoli některé možnosti přece jen zůstávají - třeba v rámci farní komunity.) Když si v takové situaci položím otázku „Co mi tedy ještě v životě zbývá?“, obvykle vedle možnosti sledovat televizi najdu i nějakou další hodnotnou odpověď. A vůbec přitom nevadí, když se mi zdá sebeobyčejnější.
JAKUB HUČÍN, psychoterapeut