Vydání: 2009/4 Obrácení sv. Pavla, 21.1.2009

Přestože žijeme v relativně klidné demokratické společnosti, je svět stále plný pokračovatelů genocid a dalších hrůzných činů totalitních režimů. Má církev nějakou možnost těmto věcem alespoň částečně zabraňovat? Pokud ano, jak to dělá?

Koncem ledna si budeme připomínat Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Při té příležitosti si klademe otázku, zda je vůbec možné v současnosti zabránit opakování těchto zločinů. Jsme svědky smutné skutečnosti, že i dnes existují ve světě diktatury, v jejichž čele stojí jedinci nebo skupiny, kteří bez ohledu kosí každého, kdo se jim staví do cesty. Rabují bohatství příslušné země a preventivně bez jakýchkoli skrupulí utrácejí životy tisíců lidí. Existují ovšem i totalitní režimy, kde se nebojuje, občané nepřicházejí o život, ale jsou ujařmováni ve svých lidských právech a za jejich obhajobu jsou vězněni, leckde i mučeni. Můžeme s tím vůbec něco dělat? Odpověď je jednoznačná: Ano. Na to se snaží svými omezenými silami reagovat Rada Iustitia et pax (Spravedlnost a mír) při ČBK. Po 2. vatikánském koncilu existuje takováto rada při každé biskupské konferenci. Jejím posláním je šířit sociální učení církve a v jeho duchu reagovat na společenskou a sociální situaci doma i ve světě. Čím se konkrétně zabývá česká rada?
Vydává v nepravidelných intervalech dokumenty, jež zasílá příslušným státním i nevládním institucím. Jejich tématem jsou aktuální společenské otázky a problémy, které se dotýkají života našich občanů. Publikováním dokumentů se rada snaží ukázat, že se naše církev nezajímá jen o sebe, ale citlivě vnímá vše, co pálí naše spoluobčany. Dosud publikovala například dokument o menšinách, slavení neděle, zadlužování, azylovém právu, hypermarketech, nezaměstnanosti, domácím násilí, vztahu mezi lékaři a pacienty, gamblerství, důchodové reformě, situaci seniorů aj. Členové rady formou přednášek seznamují věřící i širší veřejnost se sociálním učením církve. Na jaře tohoto roku zorganizuje rada příslušnou konferenci.
Rada se solidarizuje s pronásledovanými ve světě tím, že oslovuje tamní představitele a žádá je o respektování lidských práv – například na Kubě, v Íránu, Indii, Iráku, Číně, Vietnamu aj. Její předseda podnikl v posledních letech několik cest do zemí, kde dosud vládne tuhý politický režim, a navštívil tam pronásledované křesťany a rodiny politických vězňů. Jsou to malé a na první pohled nevýznamné kroky, které nemají okamžité výsledky. Zkušenost z minulosti však svědčí o tom, že důslednost jednotlivců i skupin při sledování, jak jsou respektována lidská práva v diktaturách, přináší ovoce. Časem se rozdroluje i zdánlivě nepropustná zeď. Je to cesta, která vyžaduje výdrž a trpělivost.

Biskup Václav Malý, předseda Rady Iustitia et pax při ČBK, www.iupax.cz