Jestliže se radujete z krásy přírody, z večerní pohody a ze setkání s přáteli, pak si můžete být jist, že jste opravdu blízko Bohu, i když ho svýma očima nevidíte. Jeho existence se podstatně liší od všeho, co vnímáme svými smysly.

Proto potřebujeme víru aspoň v jejím základním stupni, která dodá našemu rozumu dostatek důvodů k uznání Původce všeho bytí. A nejen to: můžete i prožívat jeho tajemnou přítomnost – protože křesťanství není jen souborem teoretických pouček, ale obsahuje také rovinu osobní zkušenosti.

Uvažováním například o přírodě se můžeme povznést až ke Stvořiteli, jak uvádí starozákonní kniha Moudrosti (13,5): „Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí.“ Ostatně o tom přemýšlel už biskup Augustin: „Ptej se krásy země, moře, vzduchu, která je všude. Jejich krása je jakýmsi jejich vyznáním. A kdo tedy stvořil tyto tak krásné, i když pomíjivé tvory, ne-li Někdo, kdo je krásný neměnným způsobem.“

Učení víry praví, že Bůh je i všemohoucí: všechno řídí a všechno může. A je i milujícím Otcem, který se o nás stará. Někdy se nám může zdát, že není přítomen, že je nekonečně vzdálený, a že dokonce není schopen zabránit konkrétnímu zlu nebo vyslyšet naše prosby. Ale cesty Boží všemohoucnosti jsou tajemné a nejsou na první pohled zřejmé. Ale to nás nesmí mýlit: vždyť stále hledáme Boha, podvě-
domě po něm touží dokonce i ti, kdo prohlašují, že v něho nevěří.

A předkládáme mu své prosby. Ježíš v Horské řeči (Mt 5) jako podmínku vyslyšení našich modliteb uvádí nutnost všestranného obrácení našich srdcí a bdělost, se kterou se učíme vnímat různé formy jeho přítomnosti. Můžeme tedy hovořit s Bohem v pevné víře, že nebeský Otec nám odpoví tak, jak to odpovídá jeho vůli. Ve své lásce chce pro nás jen to nejlepší.