Není představa o získávání odpustků poněkud naivní?

V pozůstalosti po naší babičce jsem našel modlitební knížku. Byly v ní modlitby, které když se člověk za někoho pomodlí, tak by měl pro dotyčného získat např. sedm dní odpustků. Taková představa mi přijde naivní.

Představa matematického počítání v oblasti duchovního dobra je skutečně zjednodušená, přesto jsme se s ní mohli v minulosti setkat. Abychom problém pochopili, je třeba nejprve upřesnit pojem očistce a odpustků. Pokud (zejména ve zpovědi) přijmeme odpuštění našich vin, tak nám jsou spolu s hříchy odpuštěny i jejich věčné následky v podobě definitivního odloučení od Boha na věčnosti. Nejsou tím ale odstraněny všechny důsledky hříchu. Můžeme to srovnat s tím, když si pitím alkoholu podlomíme zdraví a budeme toho upřímně litovat. Pak nám Bůh (a možná i naši bližní) odpustí. Ale ztvrdlá játra nám zůstanou. Odpuštění jsme dosáhli, následek ještě nějaký čas poneseme. V duchovní oblasti to pak nebudou játra, ale určitý deficit v naší lásce k Bohu a lidem.

CO BRÁNÍ LÁSCE?
Písmo hovoří o tom, že každý z nás se po smrti setká s Kristem, toto setkání ho má uschopnit vstoupit spolu s ním do věčné radosti. Pokud ale kvůli nedostatečné připravenosti nebudeme plně schopni Boží lásku přijmout, musíme dozrát. Třeba jako předčasně narozené dítě, které ještě není schopno přijmout doma lásku rodičů, proto musí vyčkat v inkubátoru.
Právě toto dozrávání, spojené s duchovním utrpením ještě nenaplněné touhy po společenství s Bohem, nazýváme očistcem. Ten tedy není nějakou čistírnou či prádelnou duší, ale záležitostí očisty od zbytků egoismu, který lásce brání. A právě odpustek je milost pomáhající deficit lásky odstranit.
Při tom nám účinně pomáhá církev, která je solidárním společenstvím, v němž působí vzájemné sdílení milosti a pomoci. Boží milost je zde zásluhou Kristova utrpení a smrti a také díky obětem všech mučedníků a trpících křesťanů.

Chápeme v našem časoprostoru
Odpustek získává věřící sám pro sebe nebo pro zemřelé na způsob přímluvy. Podle toho, odpouštějí-li všechny důsledky již odpuštěného hříchu, nebo jen část, rozlišují se odpustky na úplné a částečné. Udělení částečného odpustku se již dnes neoznačuje počtem dnů. Věřící, který vykoná skutek obdařený částečným odpustkem (například zmíněnou modlitbu), získá z moci církve navíc stejný díl odpuštění časného trestu, který již dosáhl samotným dobrým činem. Znamená to tedy, že mu je udělen „bonus“, který podíl odpuštění zdvojnásobí. Je pravdou, že v minulosti byl očistec chápán v souvislosti s naším časoprostorem. Není divu, že tomu odpovídala představa o odpustcích. Nové odpustkové předpisy více zdůrazňují princip a méně se již abývají „technologií“ očisty.
Pokud vás modlitební knížka z pozůstalosti oslovila, neváhejte po ní občas sáhnout. I když jazyk některých modliteb bude archaický, modlitby samotné jsou s velkou pravděpodobností i dnes obdařeny částečnými odpustky. Možná babička na vaši pomoc čeká a vzpomínka na ni, spojená s odpustkem, je tím nejlepším, co pro ni můžete vykonat.
P. Pavel Konzbul, spirituál Biskupského gymnázia v Brně