Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Nad významem míst povzbuzujících zbožnost

2. 5. 2007

Tisk

Vydání: 2007/18 Křesťan a regionální politika, 2.5.2007, Autor: Pavel Vojtěch Kohut

Jaký význam mají drobné sakrální stavby v přírodě nebo u cest? Jen posílení víry kolemjdoucích? Nebo mohou lidem pomáhat nějakým konkrétním způsobem? Vždyť u těch křížů a božích muk se dříve modlily celé generace věřících, to přece muselo zanechat nějaké stopy!

Začal bych něčím, co s otázkou na první pohled příliš nesouvisí. Když svatá Terezie z Avily, významná učitelka duchovního života, píše o potřebě oproštěnosti pro život modlitby, zamýšlí se nad tím, že „opustit všechno“ (srov. Mk 10,28) neznamená nutně vstoupit do kláštera, neboť duše může být oproštěná a pokorná všude (srov. Cesta dokonalosti 12,5). Hned ovšem dodává, že mimo klášter se to děje s větší námahou, neboť „prostředí je velká věc“ (tamtéž). A právě tato poslední věta nám může pomoci i v úvaze o smyslu „křížů a božích muk“.
Na jedné straně totiž platí, že skutečně duchovní člověk, který opírá svou zbožnost o Boží moc a ne o svůj výkon nebo jiné ryze lidské nástroje, obstojí i v prostředí naprosto světském, zatímco „sebezbožnější“ prostředí člověka samo o sobě neučiní duchovnějším. Význam prostředí, ve kterém prožíváme svou víru, je tedy relativní.
Na druhé straně ovšem platí, že „prostředí je velká věc“, neboť pomáhá, případně škodí – podle toho, jaké je. Nikoli automaticky, bez vlastního rozhodnutí daného člověka nebo dokonce proti jeho vůli, avšak rozhodně silně spolupůsobí a ovlivňuje. Mnoho lidí v životě obstálo i proto, že se jim dostalo dobré křesťanské výchovy v rodině a farnosti, mnoho mladých mužů se naproti tomu nechalo svést k světskému životu v uměle drsném prostředí vojenské služby, různých internátů a podobných zařízení.

Nehledejme magickou moc!
Všechny ty drobné sakrální stavby v přírodě a u cest tedy spoluutvářejí prostředí, ve kterém se může posilovat nebo dokonce rodit víra kolemjdoucích. Kolik je případů lidí, kteří byli osloveni konkrétním obrazem, kaplí, v době, kdy svou víru teprve hledali! Z tohoto pohledu bych neviděl jejich smysl jako zanedbatelný, a proto bych neřekl, že slouží „jen“ k posílení víry kolemjdoucích, neboť již to samo o sobě je víc než dost a ospravedlňuje to nejen jejich existenci, ale i snahu o jejich udržování a obnovu! Naše víra se ovšem ani nerodí, ani neposiluje prvořadě díky těmto vnějším znamením, tím méně bychom jim měli připisovat nějakou magickou moc, a to pouze proto, že se zde celé generace našich předků vroucně modlily.

Rozhoduje boží autorita
Jiný velký znalec duchovního života, svatý Jan od Kříže, mluví o třech druzích míst, jež povzbuzují ke zbožnosti (srov. Výstup na horu Karmel, 3. kniha, 42. kapitola): první již svým příjemným vzhledem a uspořádáním vybízejí k modlitbě – pokud jich člověk využije jako „odrazového můstku“ k rozhovoru s Bohem a neulpí na nich samotných, jsou mu velmi užitečná. Druhá jsou taková místa, kde již člověk dříve obdržel od Boha nějakou milost. Pokud se na ně vrací s touhou znovu něco od Boha dostat, není to moudré, neboť Bůh jej může obdarovat kdekoli. Pokud tak ovšem činí z vděčnosti, opět to většinou prohlubuje jeho zbožnost. Třetí místa jsou Bohem zvlášť vyvolená k tomu, aby na nich byl uctíván (např. Sinaj, Choreb apod.) – proč, to ví jen on sám. Ovšem člověk zde roste ve zbožnosti pod podmínkou, že je disponován (stejně jako na jiném místě): dotýká-li se ho zde v takovém případě Boží milost více než jinde, pak je to pro autoritu Boha, případně církve, která toto místo k podobnému účelu určila.
V této své úvaze svatý Jan od Kříže říká ovšem větu, na kterou bychom rozhodně neměli zapomenout: „Žádné hmotné místo není pro Boha tak vhodné a způsobilé jako duše,“ (tamtéž, č. 4).


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou