Vydání: 2010/34 Matka Tereza, 17.8.2010, Autor: Pavel Motyčka

Ve škole jsem slyšela o novém, tzv. genderovém pohledu na rozdílnost muže a ženy, který obrací jejich tradiční role. Něco se mi na tom líbilo, něco ne. Může se ale podobná teorie slučovat s křesťanskými hodnotami?
M. J., pražská arcidiecéze

Bible hned v první kapitole knihy Genesis říká, že Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, jako muže a ženu je stvořil. Toto základní sdělení můžeme interpretovat tak, že žena i muž mají stejnou lidskou důstojnost. Tuto skutečnost zdůrazňují i příslušné články Katechismu katolické církve. Ve „druhé“ zprávě o stvoření lidí čteme, že si Bůh řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Muž a žena jsou tedy stvořeni jeden pro druhého – mají si být vzájemnou pomocí. Až po spáchání prvotního hříchu dochází mezi mužem a ženou k napětí a Bůh ženě říká: „Budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Mnozí exegeté toto místo vysvětlují tak, že se nejedná o trest za hřích, ale spíše o symbolické vyjádření důsledku narušeného vztahu mezi člověkem a Bohem. Muž a žena tedy mají od počátku stejnou lidskou důstojnost, a pokud tomu tak není, je příčinou hřích. O dominanci muže nad ženou mluví ve svých listech sv. Pavel, ale jeho výroky je nutné chápat v dobovém kontextu. O tom, že Pavel uznává stejnou důstojnost muže a ženy, svědčí jeho slova k Efezským: „Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.“ Moderní genderové teorie se zabývají názory na kulturní a společenské vztahy mezi pohlavími. Bohužel si myslím, že mnohé k vyjádření stejné důstojnosti užívají pochybná kritéria, jako možnost matky se hned po porodu vrátit do práce a budovat kariéru, dále vykonávání stejné činnosti, stejné oblékání či jednání. Genderové teorie říkají, že role muže a ženy je vytvořena společností. Přitom podceňují skutečnost, že muž a žena jsou tělesně a psychicky odlišní – aniž by jedno pohlaví mělo lepší schopnosti než to druhé. Nemohou být tedy stejní, musí se doplňovat. Důležité na genderových teoriích je zdůrazňování, že muže a ženu je nutné vnímat objektivně na základě skutečných vlastností a kvalit, ne na základě obecných předsudků, které se vytvořily během historického vývoje.
Nový pohled na muže a ženu tedy není v rozporu s křesťanskými hodnotami, pokud respektuje jejich stejnou lidskou důstojnost. Jistě nespějí k zatracení manželé, když „hlavou rodiny“ je žena, a ne muž – což dnes není nic neobvyklého ani ve věřících rodinách. Vztah mezi mužem a ženou by však neměl být založen na dominanci a převaze, ale na vzájemném dialogu, respektu, úctě, důvěře, opravdové lásce a vzájemném doplňování. Takové jednání pak může být jednou z cest, jak se stát Božím obrazem.