Vydání: 2007/31 Svobodní zednáři včera a dnes, 31.7.2007

V katechismu katolické církve se mi nepodařilo najít, jak se mám zachovat ke snům. Kdy mám sen brát jako oznámení Boží vůle? Můj zpovědník říká, že mám úzkostlivé svědomí a poradil mi navštívit věřícího psychologa. Zatím se mi to nepodařilo. Poradíte mi?

Asi nemusím říkat, že problematika snů je docela složitá a zájem o sny trvá nejspíš odjakživa, prokazatelně již od starověku. Dodnes jsou populární nejrůznější snáře, které obvykle mechanicky přiřazují obsahu snu, jak o něm snící referuje, nějaký význam. K výkladu snů panují diametrálně odlišná stanoviska: někteří skeptici tvrdí, že vykládat sny nemá vůbec význam, jiní tvrdí, že má, a ti moudřejší z nich to připouštějí jen za jasně stanovených předpokladů. Vědecký zájem o sny a jejich výklad tedy může existovat. Docela zajímavé výklady snů byly už ve starověkém Egyptě, komplexněji se zabýval sny např. biskup Symesius z Kyreny (370 po Kristu), ve starověku patřil k nejproslulejším Artemidoros z Daldis, jehož snář vyšel také u nás (1978). Ten používal sen jako nástroj hlubšího poznání snícího. V nové době jsou velmi významnými pokusy o vědecký výklad snů koncepce S. Freuda, který tvrdil, že sny jsou královskou cestou do nevědomí a zdůrazňoval snové symboly, jakousi řeč, kterou je nutno dešifrovat, abychom snu správně porozuměli. Jeho výklad ale působí do určité míry mechanicky. Dynamičtější pojetí zastával C. G. Jung, v jehož analytické psychologii a teorii osobnosti má sen velký význam. Zajímavá je i koncepce F. Perlse.

SNY MÁ ÚPLNĚ KAŽDÝ
Obecně se zdůrazňuje nutnost znalosti osobnosti snícího člověka. Jinak řečeno, obsahově stejný sen u různých lidí má zcela jiný výklad. Do snů se promítá celá řada vlivů, např. co jsme prožili, co nás zatěžuje a zajímá, čím žijeme, naše fyziologie a potřeby a mnoho dalšího. Někdo si sny pamatuje, jiný méně. Ve známém románu W. Scotta Ivanhoe tvrdí jakýsi Švýcar, že nikdy nemá sny. Ale sny má každý, ba dokonce i subhumánní živočichové. Bohužel nám o nich nemohou referovat, takže netušíme, o čem sní třeba pes. Víme, že sny tvoří zhruba 20 % doby spánku, obvykle si pamatujeme ten poslední. Také víme, že většina snů je ve fázi spánku REM (= rapid eye movement, rychlé pohyby očí).
Během spánku je vyřazeno běžné kritické myšlení, takže se nám může zdát v podstatě cokoliv, známé jsou třeba aviační sny (v nichž létáme) nebo se nemůžeme pohnout z místa, můžeme mít barevné sny atd.
Snů si ovšem všímají také různé náboženské směry a hnutí. Hovoří o nich i Bible. Sen o žebříku do nebes je klasikou, podobně výklad faraonových snů. V Novém zákoně už se o snech tak moc nemluví. Výjimkou jsou první dvě kapitoly Matoušova evangelia.

I SE SVĚDOMÍM BÝVÁ PROBLÉM
Osobně bych se docela bál interpretovat nějaký sen jako Boží pokyn. Myslím si, že v životě máme celou řadu zcela zřetelných směrnic pro naše chování, určitě Desatero, církevní přikázání a mnoho pokynů v Písmu.
Také vámi citovaný katechismus nám podává mnoho důležitých aktuálních informací o učení katolické církve. Řekl bych, že katechismus se problematice snů vyhnul moudře, protože ta patří do psychologie a je dost složitá. Rád konstatuji, že máte moudrého zpovědníka, který zná své kompetence a umí poradit, na koho se obrátit. Úzkostlivé svědomí představuje určitý extrém, podobně jako opačné laxní svědomí, tedy dělat si s hříchem nadměrné starosti nebo naopak téměř vůbec žádné. Obojí komplikuje život.
Jan PolIvka, vedoucí
Katedry psychologie a sociologie TF JU