Vydání: 2006/36 Poslušnost vůči církevním autoritám, 4.9.2006

Lidé očekávají, že papež Benedikt XVI., aktivní příznivec mezináboženského dialogu, uskuteční během chystané návštěvy v Bavorsku něco ekumenicky podnětného. Rodná země Svatého otce patřila kdysi ke kolébkám rozkolu v západní církvi. Uvítal bych v této souvislosti víc informací, jaká je současná praxe vztahů mezi německými katolíky a protestanty.

Ekumenismus, jak ho mám možnost sledovat v bavorské diecézi Augsburg, pokročil v porovnání s ostatními zeměmi Evropy nesrovnatelně dál. Bez velkých proklamací. Uvědomujeme si, že sice nemůžeme opustit své pravdy víry, ale k užitku celé země můžeme, ba musíme aktivně spolupracovat. Styk mezi jednotlivými farnostmi i věřícími je celoroční a naprosto běžný. Mohu říci, že se navzájem dobře známe, osobně i teologicky, pomáháme si, sbližujeme stanoviska, společně využíváme pokroků vědy a současného technického rozvoje.
Ekumenický proces v Německu ovšem není otázkou posledních let. Započal již v závěru 19. století, kdy kancléř Bismarck prosadil společné vyučování na univerzitách. Na katolické bývá fakulta evangelíků a naopak. Mnoho desetiletí úzce a nezištně spolupracují i charity a diakonie. Ještě po druhé světové válce se nové křesťanské komunity (vzniklé přestěhováním nebo výstavbou) musely postarat o vybudování kostela, modlitebny. Dnes – pokud už v místě stojí vhodný objekt jiné církve – se obě strany dokáží ve většině případů domluvit a využívat jej společně. Beze svárů a nic neřešících věroučných hádek.

PAPEŽOVA OSOBNOST POMOHLA
K praktické spolupráci patří (stejně jako v České republice) péče katolíků i evangelíků o nemocné, uvězněné, o vojáky. Další příklady zmíním jen stručně, protože je jich opravdu mnoho. Od války například pokračují ekumenické modlitby za mír (Friedensgebet). Konají se každý týden střídavě v katolických a evangelických kostelích a zájem kupodivu neopadá – chodí na ně stále více lidí, hlavně mládeže. Každý měsíc dochází ke schůzkám členek svazů katolických a evangelických žen, něco podobného je i v mužské sekci Kolpingova díla. O mládež pečuje ekumenická obdoba skautingu (Deutsche Pfadfinderschaft) s různými sekcemi od života v přírodě přes kulturu až po náboženskou výchovu.
Těší nás, že už i mnoho evangelíků o slavnosti Těla a krve Páně zdobí své domy a také letos s námi řada z nich vyšla do eucharistického průvodu městem. Velmi krásné jsou také společné postní křížové cesty. Ty bývají každý pátek střídavě v našem a luteránském kostele. V posledních letech se pak slavným ekumenickým dnem stává Velký pátek. V nočních hodinách jde ulicemi při světle pochodní mlčenlivý průvod. Vychází z katolického a směřuje do evangelického chrámu. Křížovou cestu vždy vedou mladí, ale zúčastňuje se jí mnohasetčlenný dav všech generací.
Společná bývají také pravidelná setkání nad Biblí, která střídavě vedou duchovní obou vyznání. I to je velmi užitečné. Nejenže hlouběji poznáváme samotné Písmo, ale všichni duchovně rosteme také uvědoměním si složitostí jeho chápání jak různými církvemi, tak i sociálními skupinami lidí.
Není bez zajímavosti, že ekumenický vývoj v Bavorsku okamžikem zvolení Svatého otce Benedikta XVI. výrazně nabral na síle a opravdovosti. Nejednou slyšíme, jak i mnozí odloučení bratři začínají hrdě říkat „náš papež“. A že nyní cílevědomě omezují užívání slova protestant a raději se označují jen prostým titulem křesťan.
ROBERT MIKO