- Katolický týdeník

Mahátma by měl radost. Těžko snášel fakt, že se Pákistán rozhodl oddělit od Indie. Ostatně byl zastřelen právě předtím, než se do Pákistánu hodlal vydat.

Obě země jsou dnes sice jadernými velmocemi, ale zároveň velká část jejich převážně venkovského obyvatelstva trpí chudobou, nevzdělaností a zaostalostí. Pákistán je celkově chudší, ale Indie zase větší a tím v absolutních číslech svého západního souseda předčí v dobrém i ve zlém.

Vyznamenáni jsou muslimka a hinduista. V obou případech reprezentují tu osvícenou podobu svého náboženství. Nejen islám, ale i hinduismus se dnes totiž radikalizuje a jedním z projevů těchto krajně vyhrocených postojů jsou útoky na křesťany.

Jak Malalaj Júsufzaiová, tak Kailáš Satjárthí jsou ukazateli cesty vpřed, která není závislá na momentální politické podpoře. Tato cesta nespočívá v úsilí o konfrontaci, jak je dnes ve světě islámu i v Indii módou, nýbrž ve vzdělání, humanitě a nenásilí. V trpělivém, dlouhodobém, každodenním úsilí.

Díky letošním laureátům Nobelovy ceny míru může Indie a Pákistán nabídnout světu zboží, jehož se všeobecně mnoho nedostává: oddanost ideálu. Malalaj v tomto ohledu může být navíc inspirací mnoha svým vrstevníkům všude na světě. Mladí lidé – asi víc než starší generace – vyhledávají životní vzory. A je dobře, že vedle sportovců, zpěváků a celebrit budou mezi nimi skuteční hrdinové.