O požehnání stojí i nepraktikující

„Já v Boha nevěřím, ale možná nám tento obřad opravdu přinese něco nového a lepšího,“ rozpačitě uvažuje Karel Novozámský na závěr žehnání svého domu v Brankovicích na Vyškovsku.

Vydání: 2015/12 První krajané dorazili do Česka, 17.3.2015, Autor: Václav Štaud

Příloha: Diecézní zpravodajství KT12 - Brněnská diecéze

A jeho manželka Bohdana vysvětluje: „Letos se mě při Tříkrálové sbírce koledníci zeptali, jestli nemám zájem o požehnání domu. Nejdřív ze mě vyletělo, že nic takového nechci. Ale pak jsem si to rozmyslela a zapsala se do seznamu zájemců. Žehnání přece nemůže být na škodu.“ Nad vonící kávou se pak rozproudí příjemná debata. P. Miroslav Slavíček i trvalý jáhen Drahomír Čermák se po hodině s manžely loučí jako s dávnými přáteli. „Teď, když se lépe známe, vás zase někdy rádi uvidíme,“ vyprovází oba duchovní úsměvy a milá slova.

„V poslední době zájem o požehnání domů i ze strany nepraktikujících farníků opravdu roste,“ zmiňuje brankovický farář. „Je ale třeba vysvětlovat smysl této svátostiny. Žehnání by nikdo neměl chápat jako magický úkon nebo středověké zaříkávání. Aby se vyprošovaná Boží milost projevila, je třeba s ní ve víře spolupracovat,“ zdůrazňuje P. Slavíček.

Žehnací tým dnes čeká ještě jeden dům. Tam je přijetí srdečné od prvního okamžiku, všichni se totiž dobře znají z kostela. „Rodina Valentova, která se přistěhovala nedávno, je pro farnost výrazným obohacením,“ chválí farář mladé rodiče, děti i babičku. Pětiletý Jára mu za to předvádí, kolik nových modliteb už umí, zatímco maličký Kubík se dere do jáhnovy náruče. Žehnání opraveného stavení je víc než společenskou událostí. „Od ledna jsme včetně okolních vesnic přinesli požehnání už 63 domům a všude bylo přijetí trošku jiné. Vždy ale odcházíme s dobrými pocity jako dnes,“ svěřuje se jáhen Čermák.