Vydání: 2009/14 Květná neděle, 1.4.2009, Autor: Lukáš Jirsa

Film Normal vypráví příběh skutečného masového vraha, který svá zvěrstva páchal na přelomu 20. a 30. let minulého století v německém Düsseldorfu. Vysoce stylizovaná podívaná režiséra a scénáristy Julia Ševčíka staví na temné atmosféře a diváka vede k složitým otázkám o vině, zlu a normálnosti ve společnosti.

Normal patřil k velice očekávaným filmům letošního roku. Důvodů bylo více. Dagmar Havlová v jedné z hlavních rolí, ohlašovaná technická výjimečnost, náročné téma masového vraha. Normal vypadal jako napínavý thriller minimálně evropského formátu. Zklamání, které někteří recenzenti projevují, pak spíše potvrzuje, že jde o dílo zvláštní a neobvyklé, což s sebou vždy nese i jistou míru nepochopení. Normal totiž nesplňuje základní pravidla obvyklého napínavého vyprávění. Kdo je vrah, víme od začátku a napětí se odehrává na jiné rovině a také u jiné postavy, než by divák očekával. Kromě vizuální vytříbenosti, která je až příliš stavěna na odiv, a několika povinných brutálních scén, se Ševčík zabývá náročnými tématy a nevyhýbá se ani explicitním náboženským odkazům.

SLABOSTI A PŘEDNOSTI

Julius Ševčík (nar. 1978) svým druhým celovečerním filmem potvrdil, že patří mezi nejvýraznější české režiséry. Důraz na stylovou a formální stránku díla autor kladl již ve svém debutu Restart (2006). Thriller Normal ukazuje, jak výtvarná stylizace, pečlivá výprava a další výborně zvládnuté technické složky filmu mohou utvářet významovou rovinu díla a zároveň zvyšovat jeho diváckou atraktivitu. Často opakovaná výtka, že formální stránka filmu přebila jeho obsahovou rovinu, platí proto jen částečně. Základní problém spatřuji v nedostatku skutečně výjimečných scén, jež by v divákovi rezonovaly i po skončení představení. Problém spočívá mimo jiné i v herecké nevěrohodnosti téměř všech angažovaných herců. Zatímco Milan Kňažko v roli masového vraha Petra Kurtena dokáže i přes svůj většinou distingovaný projev vzbudit hrůzu a hnus, jeho obhájce Justus Wehner ztvárněný mladým divadelním hercem Pavlem Gajdošem postrádá potřebnou uvěřitelnost. Dagmar Havlová v roli manželky masového vraha pak hraje dobře především svým fyzickým projevem, její verbální projev se ovšem neodpoutává od jednotvárnosti. Mexický kameraman Antonio Riestra zahalil příběh z období ekonomické krize do temných a studených barev. Ty spolu s celkovým výtvarným pojetím umně navazují na expresionismus a další umělecké směry, které v první polovině 20. století tvořily nejinspirativnější vrstvu uměleckého směřování. Opomenuta nesmí být ani výrazná hudba Jana P. Muchowa, který dokázal přesně vystihnout atmosféru několika vypjatých scén a zároveň ukázal, jak lze organicky spojit dobové hudební směry s těmi aktuálními.

TEMNÁ ZÁKOUTÍ V NÁS

Hlavní postavou filmu není masový vrah, ale mladý právník Justus. Jeho křesní jméno je jen slupkou, pod níž se skrývá nebezpečný svět lidského strachu, vášně a těžko ovladatelné pomstychtivosti. Je to právě Justus, který prochází fatálním vývojem, a je to právě on, kdo je nucen nahlédnout do hlubin své tragicky nedokonalé a hříšné duše. Spravedliví a dobří totiž býváme pouze na první pohled. Svědomitější a pravdivější průzkum našeho nitra pak odhalí mnohá zákoutí naplněná hříchem. Film Normal je temný a násilný, není tedy pro každého. Temný a plný násilí je ovšem i současný svět. Téma nastolené filmem je závažné a aktuální. „Hranice mezi šílenstvím a normálností je tenká a každý je schopen ji překročit – ať ve třicátých letech v Německu, v padesátých letech u nás či dnes v Palestině či Súdánu,“ říká režisér Ševčík.