Vydání: 2004/11 Konec světa, 6.9.2004, Autor: Daniel Herman

KOMENTÁŘ DANIELA HERMANA
Izrael je jedinou zemí na světě, kde Bible může být turistickým průvodcem. Tato slova jsem slyšel z úst izraelského premiéra Ariela Šarona během konference věnované turistickým a poutním cestám do Svaté země, které jsem se nedávno zúčastnil v Jeruzalémě. Tato formulace výstižně charakterizuje úlohu, jíž země, která nese přízvisko Svatá či Zaslíbená, hraje v dějinách i v současnosti světa.
Euroatlantická civilizace má své kořeny zapuštěné právě zde, v zemi, v níž se setkávají i střetávají vzájemně příbuzné, avšak ve svých důsledcích přesto odlišné duchovně-civilizační proudy tří významných kultur: židovské, a z ní vyrůstající křesťanské a islámské. Všechny odvozují svůj původ od biblické postavy starozákonního Abrahama, který vyšel ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou mu Hospodin ukázal a zaslíbil jeho potomstvu.
Pravděpodobně bychom na světě jen obtížně hledali nějaký morální či etický kodex, který by nerezonoval s prastarým Desaterem, jež Hospodin prostřednictvím Mojžíše a synů Izraele sdělil lidstvu. Jsou v něm shrnuty základní zásady a principy, bez jejichž respektování se život stává těžkým a komplikovaným.
V zemi, která se stala i pozemskou vlastí Ježíšovou, je bohužel až příliš často porušováno přikázání 'Nezabiješ'. I katolická morálka učí, že oprávněná obrana je závažnou povinností toho, kdo má odpovědnost za život druhého nebo za obecné blaho. Když Kristus připomíná páté přikázání, požaduje pokoj srdce a pranýřuje nemravnost vražedného hněvu a zášti.
S konkrétními plody takovéhoto vražedného hněvu a zášti jsem se setkal, když jsem se v neděli 22. února stal téměř bezprostředním svědkem sebevražedného teroristického útoku palestinského atentátníka, který v autobuse na frekventované křižovatce západního Jeruzaléma připravil o život osm lidí a zranil šedesát dalších osob.
Na základě své vlastní zkušenosti proto nemohu přijmout argumenty, které zpochybňují právo Izraele na obranu života a zdraví vlastních občanů i zahraničních hostů a poutníků po stopách dějin spásy. Jsem přesvědčen, že v zájmu spravedlnosti je třeba, místo upírání práva na obranu, odmítnout nemravné činy vražedného hněvu a zášti. Je to společná odpovědnost všech dědiců abrahamovského odkazu.