- Katolický týdeník

„My křesťané jsme často vše, jen ne radostní. Jako by na nás ležela tíha celého světa, který máme spasit, vše zvládnout a ani si nemůžeme postěžovat – jsme přeci křesťané,“ zamýšlí se plaský oblát P. Vlastimil Kadlec. V rozhovoru pak zdůrazňuje, že pravá radost je darem od Boha, nikoliv lidskou snahou vydobytý majetek. Ale smíme se vůbec radovat v srdci, zatímco celý svět trpí pandemií a lidé jsou sklíčeni strachem o život bližních?
Smíme, ba musíme. Apoštol Pavel nás vyzývá: „Stále se radujte!“ (1 Sol 5,16, srv. Flp 4,4). Jenže: „Jde radost nařídit?“ ptá se arciopat pražského břevnovského kláštera P. Prokop Siostrzonek OSB a pokračuje: „Vždyť my většinou chápeme radost jako podařené dovršení snahy.“ Pravá radost podle něj spočívá ve vědomí, že Bůh se o nás stará: „Bohu nejsme obtížní, i když vidí naši slabost a nedokonalost.“
Dále jsme se zeptali, jak radost vnímá P. Ladislav Heryán SDB, který ji šíří už od pohledu. „Pravou radostí je pro mě bohatství života v jeho různých formách. Ty všechny jsou pro mě projevem přítomnosti Boží, a jelikož na nich mohu mít účast, smím neustále tady a teď žít v Bohu,“ odpovídá salesián.
Ovšem nepleťme si pravou radost se zábavou. Jak kázal Mons. Tomáš Halík při liturgii nedávné neděle Gaudete (radostné): „Zábava rozptyluje, zatímco radost sjednocuje, a to s druhými i s Bohem.“ Radost při slavení svátků je podle něj „jen ‚aperitivem‘ Božího království – hostiny, na kterou jsme pozváni“.
Motiv radosti se také prolíná téměř všemi texty papeže Františka. Nejzřetelnější je to v jeho exhortaci nazvané Radost evangelia, která se od svého vydání v roce 2013 spontánně označuje jako „programový“ text Františkova pontifikátu. V tomto tématu ji přibližuje trvalý jáhen a proděkan českobudějovické Teologické fakulty Michal Opatrný.
Svatý otec v exhortaci mj. podotýká, že „ten, kdo předává radostnou zvěst, se nikdy nesmí tvářit, jako by se právě vrátil z pohřbu“. A při nedávné promluvě Anděl Páně papež kázal: „Čím blíže je nám Pán, tím větší máme radost; čím je vzdálenější, tím jsme smutnější… Mám radost z toho, že je mi Pán nablízku, že mě miluje a že mě vykoupil?“
Bůh jásá v těch, kdo slouží druhým
Rovněž Benedikt XVI. vysvětloval, že i ve světě, který je plný utrpení, je radost možná. V jedné ze svých promluv při Andělu Páně zdůraznil, že klíčem ke křesťanské radosti je služba. „Ano, radost vstupuje do srdce těch, kdo se dávají ke službě chudým. Bůh setrvává v těch, kteří takto milují, a jejich srdce jásá. Tomu ne vždy rozumíme, když se často snažíme ‚udělat‘ lidi šťastnými,“ podotkl. Ostatně o „malé“ radosti ze služby druhým lidem se v tématu dělí sekulární františkánka Věra Eliášková.
K radosti je zapotřebí společenství, jak připomíná P. Kadlec: „Skotský trinitární teolog 12. století Richard ze Svatého Viktora říkával, že na to, aby byl Bůh dobrý, musí být jeden; na to, aby byl láska, musí být dva; a na to, aby byl radost, musí být tři. Proto je Bůh trojice.“