- Katolický týdeník

V naší době, kdy mnoho lidí v práci sedí, většina se všude vozí autem a děti raději čekají deset minut na městský autobus, než aby šly pět minut pěšky, se nám může stát, že nám postupně zakrní dolní končetiny. Snad i proto vzniká stále více naučných stezek. Lidi nebaví chodit jen tak. Naučné stezky mohou nabídnout pohyb na zdravém vzduchu, poznání a zážitky. Co takový tvůrce naučné stezky musí všechno udělat? Nejprve se musí drásat křovinami a hledat, kudy naučná stezka povede, popřemýšlí, kde budou stát informační tabule a z čeho budou vyrobeny. Studuje v archivu, sejde se s rodáky, shání staré fotky. Pak se potí nad texty, které budou na tabulích viset.
Naučná stezka v Potůčkách, které leží těsně u hranic s Německem v okrese Karlovy Vary, se jmenuje Horská. Vyjdeme od vlakového nádraží a hned na začátku nás čeká „výživný“ kopec. Kdo by tady v lese hledal starý hraniční kámen z roku 1672? Stezka dále prochází velkou částí rudného revíru – vždyť i samotný název Krušných hor pochází od slova „krušit“ čili těžit, dolovat. V Krušných horách se nacházelo stříbro, vizmut, kobalt, nikl a uran. Vrch Rudná, přes který procházíme, je protkán pinkami. (Copak to asi je?) Největší a nejhlubší se nachází přímo u NS.
Díky říčce Černé mohla vzniknout v Potůčkách papírna. Pracuje od roku 1887 a díky nadšení jednoho podnikatele funguje ještě dnes. Ruční lepenka se zde vyrábí výhradně ze sběrového papíru. Na zastávce stezky číslo 7 se dozvíme více o geologii. V okolí Karlových Varů převažuje žula. Víte, kdy žuly vznikaly?
Jen těžko lze dnes uvěřit sdělení na další informační tabuli, že Krušné hory bývaly před 2. světovou válkou nejosídlenějšími horami v Čechách a zřejmě i v Evropě. Dnes, kdy tu je hodně lesů a málo sídel, to zní velice nepravděpodobně.
Chůze mechem a trávou podél Kozího potoka je velice příjemná. Proč se chvíli do trávy neposadit? Vždyť nikam nespěcháme. Aspoň budeme mít čas obdivovat důmyslné vodní dílko. Další ze zastávek nám připomene, že není příliš šťastné složení rostlinného společenstva, kde smrk postupně vytlačil ostatní druhy stromů, hlavně dubů a buků, a vznikly tak monokultury náchylné proti vichřicím i škůdcům.
Naše dvanáctikilometrové putování zakončíme u kostela Navštívení Panny Marie z roku 1909. Koho to tenkrát vlastně Marie navštívila? (A taky šla pěšky!) Zelená značka nás dovede zpět na nádraží, kde můžeme nasednout a malebnou krajinou dojet do Varů.
Naučné stezky jsou většinou poměrně krátké, můžeme si na nich hezky protáhnout tělo. A v době, kdy lidé tráví volný čas v supermarketech, znovuobjevit krásu kamenů, mraků a trávy.
(Nápověda: pinka je proláklina, žuly vznikaly před 300 miliony let a Maria šla navštívit Alžbětu.)