Vydání: 2017/7 Papežův diplomat v Česku, 14.2.2017

Přijel jsem na pozvání vlády, konkrétně ministerstva zahraničních věcí, které mě skrze ambasádu u Svatého stolce pozvalo na několikadenní návštěvu kvůli kontaktu s úřady. Měl jsem tedy schůzky s ministrem zahraničních věcí, ministrem kultury a jiné.
Šlo o běžná pracovní setkání. Přijedete do hlavního města a bavíte se o tom, co vás vzájemně zajímá, a vyměníte si názory. Je to neutuchající konverzace, při níž se setkáváme buď v zahraničí, nebo ve Vatikánu, ale rovněž na půdě zahraničních organizací.
Pozvání přišla, ale v tuto chvíli se v blízké budoucnosti návštěva neplánuje, tedy jistě ne v tomto roce.
Ano, bavili, a bavili jsme se také o změnách v textu a doufáme, že práce v dalších měsících a letech pokročí. Jde o složitou záležitost, i když ze strany vlády je zde vidět dobrá vůle. Jak však dobře víme, nezáleží jen na vládě, aby byl dokument nakonec plně ratifikován.
Stát a církev, jak říká Svatý otec, potřebují mít zdravý vztah a rovněž zdravou nezávislost, proto mluvíme o modelu svobodné církve ve svobodném státě. Existuje hodně míst, kde panuje dobrá spolupráce. Jde vždy o to definovat společný zájem a oblasti, kde mohou obě strany spolupracovat. Nejčastěji jde o sociální sféru, vzdělávání, ale rovněž o kulturu. Dále velmi záleží na potřebách jednotlivých zemí, na podmínkách, v jakých tam církev pracuje, na dostupných zdrojích. Je to zkrátka země od země jiné. Když je ale dobrá vůle, spolupráce je vždy možná.

Mons. Paul Richard Gallagher (nar. 1954 v Liverpoolu) je papežským sekretářem pro vztahy se státy neboli „ministrem zahraničních věcí“. Do funkce ho jmenoval papež František v listopadu roku 2014. Vysvěcen na kněze byl ve svých 23 letech, biskupem se stal v 50 letech. Mezitím působil ve farnosti v Británii a také jako nemocniční kaplan. Dále vystudoval Papežskou církevní akademii (Pontificia Accademia Ecclesiastica), které se také říká „diplomatická“. Doktorát získal z kanonického práva. Členem diplomatického sboru Svatého stolce je od roku 1984. Pracoval na různých nunciaturách fakticky na všech kontinentech (např. v Tanzanii, Uruguayi nebo na Filipínách). V roce 2000 byl jmenován pozorovatelem při Radě Evropy, posléze od roku 2004 nunciem v Burundi, dále v Guatemale a naposledy v Austrálii. Na návštěvě v Praze byl poprvé. Kromě rodné angličtiny hovoří italsky, francouzsky a španělsky.