Vydání: 2016/1 Koledníci vyrážejí do ulic, 29.12.2015, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

Na svého kolegu a přítele zavzpomínal v katedrále mezi jinými herec Jiří Klem. „Sešli jsme se tenkrát už na začátku prvního ročníku my čtyři: Jiří, Olda Vlach, Áda Kohut a já, kteří jsme si rozuměli takřka ve všem. Měli jsme stejný smysl pro humor a pro všechny podstatné věci. Přezdívali nám mušketýři a tobě, Jiří, který jsi byl Aramisem, jsme říkali Abbé nejen pro vzdělání, ale i pro tvou citlivost a noblesu. Byl jsi z nás nejzodpovědnější, staral ses, aby po prohýřené noci byla snídaně a abychom přišli včas na přednášky. V dopise k šedesátinám jsi mi napsal, že ses rozhodl místo hledání jevištní pravdy hledat pravdu Boží. Tu jsi našel, vydal ses po ní a mnohé z nás jsi na ni pozval,“ obrátil se herec ke svému zesnulému příteli. „Za všechno ti děkujeme, drž nám tam někde v šatně Božího vesmíru místo, protože vím, že se dříve či později shledáme,“ dodal Jiří Klem.
Tančící milosrdenství
Na poslední cestě doprovodili biskupa Jiřího Paďoura také jáhni, kněží nebo řeholníci a řeholnice, mezi nimi sestry z Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. „Vnímala jsem poslední momenty otce biskupa jako chvíle sv. Františka,“ prozradila sestra Sebastiana Veselská, která v Hospici sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích vykonává duchovní péči, a připojila: „Byl chudý, oproštěný od všeho a s pokorou odevzdával i svůj život. Všichni si vážíme toho, že si pro tuto vážnou chvíli vybral prachatický hospic.“
Posledního rozloučení v katedrále se zúčastnila i generální představená boromejek sestra Bohuslava Kubačáková. „Zapůsobilo na mě, že když pana biskupa vynášeli z katedrály, začali všichni uvnitř tleskat. Připomněla se mi tím slova biskupa Posáda z kázání, že pan biskup Jiří byl stále hercem,“ svěřila se jen chvíli poté, co odjelo pohřební auto s rakví na hřbitov sv. Otýlie. „Dlouhou dobu měl v ČBK vedle mládeže na starosti zasvěcený život, tedy právě nás řeholnice. Vzpomínám na duchovní cvičení, které nám před lety dával,“ zdůraznila další významnou roli biskupa Paďoura.
„Na pana biskupa Jiřího vzpomínáme s vděčností za jeho život a službu, kterou prokazoval nám, našemu společenství, této diecézi i celé církvi,“ přidává sestra Alena Bártová. „Když koncem devadesátých let ležel u nás v nemocnici v Praze pod Petřínem, svým pečujícím sestrám říkal tančící milosrdenství. A tím nás povzbuzoval k ještě větší věrnosti ve službě oddané Pánu Bohu a lidem,“ zakončuje sestra Alena Bártová.