Vydání: 2019/24 Vstoupili do křesťanské dospělosti, 11.6.2019

Příloha: Perspektivy 24

Když v roce 2001 Jan Pavel II. jako první papež v dějinách použil výraz „ekologické obrácení“ a vyzýval katolické křesťany, aby rostoucí ekologickou vnímavost, kterou pozoroval ve světě, podporovali, bylo již na stavu světa zřetelně patrné, že v něm lidé nehospodaří dobře. S postupem času je čím dál zjevnější i to, že způsob, jimž lidé zacházejí se světem, ohrožuje i lidstvo samotné. Zpráva Organizace spojených národů z října 2018 ukazuje, jak změna klimatu, způsobená životním stylem v bohatých částech světa, již nyní připravuje miliardy lidí v nejchudších oblastech o domovy, zdroje obživy a vody. A varuje, že nedojde–li v bohatých oblastech během několika málo let k radikálním změnám, jako je úplné opuštění spalování fosilních paliv a velké omezení spotřeby masa z krmného dobytka, začnou účinky změny klimatu, které zatím dopadají nejhůře na obyvatele chudých zemí, tvrdě pociťovat všichni. I ti nejbohatší. Lidské sobectví, jehož projevem je neomezená, stále rostoucí spotřeba v privilegovaných částech světa, se tak ukazuje být hříchem proti Bohu, proti lidem i proti sobě, neboť nejen uráží Stvořitele a těžce poškozuje bližní, ale nakonec se obrací i proti tomu, kdo se mu oddá.
Hluboký rozpor
Environmentální problémy, jimž lidstvo čelí (jako je oteplování planety a s ním související extrémní klimatické jevy, vymírání volně žijících živočišných druhů, ztráta biologické rozmanitosti a z ní vyplývající ohrožení potravinového bezpečí lidstva), se při bližším zkoumání ukazují jako projevy určité hodnotové orientace. Jako důsledky způsobu, kterým jsme se naučili jako společnost vnímat sebe a svět. Zvykli jsme si oddělovat od sebe různé otázky, abychom je mohli jednotlivě lépe uchopit, ale přitom jsme ztratili ze zřetele celek, předivo vztahů a souvislostí.
V katolické církvi si dlouhodobě uvědomujeme naléhavost potřeby chránit lidský život od početí, zatímco péče o svět, který je Božím darem, zjevením Boží krásy a prostředím, do nějž se nově počatí lidé rodí, byla dlouho opomíjena. Skutečnost, že církev má odpovědnost ke stvořenému světu jako celku a má povinnost ji uplatňovat ve veřejném prostoru, připomněl papež Benedikt XVI. v odstavci 51 encykliky Caritas in veritate. Církev je podle něj povinna nejen chránit půdu, vodu a vzduch jako dary stvoření, které patří všem, ale především chránit lidstvo před sebezničením. Benedikt XVI. poukazuje na „hluboký rozpor“, který spočívá v tom, že se jeden soubor povinností prosazuje a jiný zanedbává – a předjímá tak koncept „integrální ekologie“, který se pak stal ústředním pojmem encykliky Laudato si’ papeže Františka. Skrze ni papež František volá k úplné proměně myslí a srdcí, k obrácení od dílčích pohledů k ekologické vizi člověka, stvoření a Stvořitele.