Vydání: 2019/34 Matku Marii slavili v Paříži i v Iráku, 20.8.2019, Autor: Tereza Zavadilová

O půl sedmé sice začínají společnou modlitbou, ale na snídani (a často i na další jídla dne) se málokdy sejdou v plném počtu. Hlavním posláním řádu premonstrátů je duchovní správa a milevští bratři mají na starosti celkem 11 farností. Náročnost pastorační služby na území 20 kilometrů čtverečních, které se vylidňuje a stárne, podstatně ovlivňuje jejich komunitní život. Denní program je různorodý: výuka náboženství, vedení příprav ke svátostem, mše svaté a často celodenní pomoc při opravách kláštera. „Pořád jsme v pohybu. Postupně se ale snažíme učit lidi, aby přicházeli za námi, jako to bývalo dříve. Odkoukali jsme to od spolubratří v Rakousku, Německu či Belgii,“ vysvětluje P. Pius Zdeněk Vágner, který je na místě skoro deset let.
Archeologické naleziště
Nejstarší klášter jižních Čech založil roku 1187 velmož Jiří z Milevska v románském slohu. Navzdory barokní přestavbě si zachoval gotické prvky. Mše svaté slaví bratři v klášterní bazilice Navštívení Panny Marie, zatímco v přiléhajícím kostele sv. Jiljí už šest let probíhají generální opravy. Nejdůležitější je jeho odvlhčení. „Spodní voda sahá skoro dva metry pod horní hranici podlahy. To je opravdu vysoko, když si uvědomíme, že je letos druhý suchý rok,“ konstatuje P. Vágner. Na ukázku hodí malý kamínek do jámy zející pod presbytářem – hned žbluňkne do vody.
Kostel je zároveň obrovským archeologickým nalezištěm. Hliněná podlaha, na které stojíme, je prošpikována různými výkopy a vr ty. „V červenci se zde našla malá pečeť s křížem a řeckým písmenem, která se datuje do 8. až 10. století,“ přibližuje P. Vágner. „Každý výzkum má za úkol zodpovědět nějakou otázku. Jakmile se to však povede, pět dalších se jich vynoří,“ přibližuje archeolog Pavel Břicháček, specialista na raně a vrcholně středověké osídlení a spolupracovník Jihočeské univerzity, který se historií milevského kláštera zabývá celý svůj profesní život. „Původní kostel měl izolaci, jakési roubení,“ ukazuje Břicháček na nejnovější poznatky, tedy na černé pruhy v románském zdivu, které svědčí o použití dřevěných trámů. „Navíc ve zbytcích zdiva nalézáme pozůstatky staršího osídlení, konkrétně střepy a uhlíky, které předcházelo samotné stavbě,“ dodává. A na jiném místě, asi 30 cm pod původní románskou podlahou, poukazuje na další vrstvu, o které ale ještě neví, k čemu sloužila.
Význam kláštera Milevsko byl podle nejnovějších poznatků veliký. Ukázalo se to třeba při srovnávání místních gotických nástěnných masek (reliéfních hlav) s těmi v pražském Sv. Vítu. „Parléřovské stopy jsou zde zcela nepochybné,“ říká archeolog. Nyní chce zjistit, kde ležela úroveň lité maltové podlahy v románské době. „Poté je třeba ji zvýšit, resp. vybrat hlínu a nahradit štěrkem, aby se kostel lépe vysoušel,“ upřesňuje Pavel Břicháček. Kvůli přilehlému hřbitovu je venkovní terén metr nad vnitřní podlahou kostela.
Na revitalizaci celého klášterního objektu se vytrvale pracuje skoro třicet let a náklady stoupají do stovek milionů korun. „Měli jsme spoustu plánů, co v létě opravovat, ale jak v zimě napadlo hodně sněhu, propadly se nám tři střechy,“ přiznává tuto čáru přes rozpočet P. Vágner. A to bude ještě třeba opravit střechu bývalé sýpky nebo vytvořit ubytovací prostory pro poutníky. Podmínkou všech dalších prací je ale zpracování projektové dokumentace na celý areál. Až pak bude možné žádat o stavební povolení a granty.