- Katolický týdeník

Prvním českým vojákem, který obdržel medaili NATO Za zásluhy, se stal štábní rotmistr Miloš Prášil. Minulou středu mu ji předal náčelník Generálního štábu Armády ČR generálporučík Vlastimil Picek.

Vysoké vyznamenání mu udělil generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. Dostal jej za vynikající práci, statečnost a hrdinství, které prokázal v průběhu své služby v Afghánistánu.
Během patroly 3. května 2007 v provincii Badakšán utrpěl těžká zranění při náhlém sesuvu půdy. Při této události, kterou s vážnými zraněními přežil, zemřel jeho kamarád Kolja.
Náčelník generálního štábu poděkoval nejen Miloši Prášilovi, ale i jeho manželce a dětem. „Medaili nevnímám jako svůj úspěch, jako kdybych něco vyhrál. Ztratil jsem kamaráda a mohlo nás tam zůstat i víc. Můj příběh měl šťastný konec, ale zdaleka to nebyla jen má zásluha,“ uvedl Miloš Prášil, kterému vojáci přezdívají Baron. Jak říká – bez nasazení kamarádů, kteří pro něj riskovali život, i těch, kteří na něj doma mysleli, by nepřežil. „Ta medaile patří nám všem. Děkuji všem, kteří mi pomáhali a stále pomáhají,“ doplnil štábní rotmistr Prášil. Jedním z těch, kteří ho doprovázeli v jeho těžké situaci, byl i vojenský kaplan P. Miroslav Zdík Jordánek OPraem. Jeho ohlédnutí přinášíme níže.
(mach)

Když se mluví o duchovní službě v armádě, většinou je to v souvislosti s tím, co kaplani dělají pro vojáky. Mnozí z nás kaplanů by ale měli mluvit i o tom, co naše přítomnost mezi vojáky dává nám. Jednou z lekcí, které mi Hospodin připravil, je afghánská – a nazval bych ji „Baron“.
Barona znám dlouho, patří k nejlepším v brigádě. Byl na pěti zahraničních misích, je výborný střelec a má mimořádnou kondici. Ani jsme nedutali, když nám po operaci vyprávěl, co prožil (čtenáři KT mají možnost se s jeho příběhem seznámit níže – pozn. red.). Jedna z prvních vět, kterou řekl, byla: „Zachránila mě láska. Je to obrovská síla.“ A také se trápil kvůli tomu, jakou bolest způsobí smrt kamaráda Kolji jeho nejbližším. Navštívili jsme je spolu s vojáky z jeho čety. Mnozí z nich mě překvapili svou lidskou zralostí a snahou nenechat Koljovu rodinu v její bolesti samotnou.
Do Afghánistánu jsme odletěli loni na Velký pátek a v Kunduzu byli Kolja i Baron mezi těmi, kteří se zúčastnili velikonoční vigilie. Od německého kaplana jsme dostali medailky archanděla Michaela – patrona výsadkářů. Byla tím jediným, co Baronovi po nehodě na řetízku s osobní známkou zbylo. Sám z toho nedělá žádnou senzaci: prosil Boha o pomoc a zachráněná medailka je pro něj znamením, že se mu jí dostalo. Vysvětloval jsem mu, že hebrejské „Míkael“ znamená „Kdo je jako Bůh“ a že archanděl Michael je reprezentant Boží suverenity a moci. Odpověděl mi, že tuto Boží moc poznal na vlastní kůži. Modlili jsme se spolu o naději a víru v to, že tato moc sahá až za hranice smrti a že Koljova oběť má v Božích očích velkou cenu...
P. MIROSLAV JORDÁNEK OPraem., kaplan 4. brigády rychlého nasazení