Vydání: 2016/25 Kostely hlásí statisíce návštěvníků, 14.6.2016, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Perspektivy 25

Madona z Osíka, jak ukázal odborný detailní průzkum, pochází z doby mezi roky 990 a 1180 a byla vytvořena kdesi na pomezí Francie a Švýcarska. „Některá česká média rozvinula různé hypotézy, komu soška patřila, ale reálně o ní nevíme nic – ani kdo ji vytvořil, pro koho, ani kde byla vystavena. Je pravděpodobné, že patřila někomu vznešenému. Prokazatelné je pouze to, že jde momentálně o nejstarší kultovní předmět svého druhu na českém území,“ vysvětlil KT Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK, který je spolu s kunsthistorikem Janem Roytem kurátorem litomyšlské instalace.
Kam se ztratil obličej
Madoně v barevném oděvu a s dítětem na klíně chybí tvář – zda se socha rozpadla vlivem času, nebo jí obličej byl, jak je pravděpodobnější, násilně odňat při některé obrazoborecké bouři, není známo. „Vytvořit dokonalou rekonstrukci, která by odpovídala původnímu stavu, není dnes pro odborníky problém. Autor počinu Josef Pleskot se ale rozhodl postupovat současně a sochu oživit tak, aby to odpovídalo citlivosti a náboženské zkušenosti dnešního člověka,“ přiblížil Norbert Schmidt. Pleskot tedy nesáhl k historické rekonstrukci, nevytvořil ani novou tvář, která by mohla odpovídat obličeji ideální ženy dneška. „Madona dostala stylizovaný zlatý závoj, který funguje jako zrcadlivá plocha,“ prozradil Schmidt. „Závoj tak soucitně zakrývá onu ránu a zároveň umožňuje komunikaci se sochou: díky přesně propočítanému osvětlení krypty zrcadlí zlatá plocha paprsky i pohyb v kryptě a to divákovi přináší řadu významů a otevírá nové souvislosti,“ popsal kurátor.
Hledání smyslu za zářící rouškou
„Při určitém úhlu pohledu vidíte místo plochy obraz zářící tváře – podobně jako zářila tvář Mojžíšovi, když sestupoval z hory Sinaj po setkání s Hospodinem,“ upozornil Schmidt. Bohaté využití světla rozezní v citlivém divákovi i další biblické obrazy a celou křesťanskou symboliku světel, jasu a záře, která vždy znamená průnik božského do pozemské skutečnosti.
Původní kontext, z nějž románská socha pochází, připomíná v kryptě pohled přes malé kukátko v čelní stěně schrány – divák tam spatří výřez z gotického oltářního triptychu Rogiera van der Weyden „Sedm svátostí“.
Nové tváře starých soch
Podle Norberta Schmidta je jedním z cílů této expozice přispět do debaty, jak zacházet se sochami, obrazy a jejich torzy, které vypadly ze svého přirozeného – tedy sakrálního – prostředí a leží ve skladištích a depozitářích. „Jako součást této výstavy proběhne 7. listopadu v Litomyšli mezioborová konference ‚Nové tváře starých soch‘, která se zaměří právě na tento problém a která poskytne velký prostor debatám mezi účastníky,“ vyzval Schmidt zájemce. Nad tématem se sejdou mimo jiné odborníci z Fakulty restaurování v Litomyšli či právě Centra teologie a umění při KTF UK v Praze.
Tvář. Příběh ztracení a touha znovunalézání. Litomyšl, kostel Nalezení sv. Kříže, 9. 6.–31. 12. 2016