Vydání: 2007/22 Mafie na Sicílii, 29.5.2007

Máme problém s tím, že náš kněz dost zvláštním způsobem prezentuje chudobu církve. Pozlacené nádoby nahradil hliněnými, zrušil vyšívaná plátna, šetří květinovou výzdobou. Je nám v kostele smutno, protože jsme přesvědčeni, že Bohu se má dávat to nejkrásnější.

Podle konstituce Sacrosanctum Concilium byla církev vždy přítelkyní krásných umění a zvláště výtvory sakrálního umění považovala za odlesk nekonečné Boží krásy. „Šlo jí o to, aby věci patřící k bohoslužbě byly skutečně důstojné, vkusné a krásné a aby byly znamením a symbolem vyšších skutečností,“ (SC 122). I když podrobnější Všeobecné pokyny k Římskému misálu říkají, že „vybavení kostela má přispívat spíše k jeho vznešené prostotě než k okázalosti“ (čl. 292) a „květinová výzdoba má být vždy umírněná“ (čl. 305), neznamená to, že by měly být ubohé.
Pokud jde o posvátné nádoby, především pro slavení eucharistie, mají být vytvořeny z ušlechtilého kovu. „Jsou-li zhotoveny z kovu, který oxiduje nebo je méně ušlechtilý než zlato, mají se zpravidla uvnitř pozlatit,“ (čl. 328). Biskupské konference však mohou požádat Apoštolský stolec o povolení nechat zhotovovat posvátné nádoby i z jiných pevných, netříštivých a trvanlivých materiálů (srov. čl. 329). V ještě podrobnějších směrnicích Německé biskupské konference (Leitlinien für den Bau und die Ausgestaltung von gottesdienstlichen Räumen, 2002 – dostupné též na www.dbk.de) se dovídáme, že pokud jde o květinovou výzdobu, je třeba dbát na její služebnou funkci. Má význam zdobeného objektu zdůrazňovat a nikoli zastírat. Přitom se má upustit od používání umělých květin (srov. odst. 7.2.1). Pokud jde o posvátné nádoby, má se pamatovat, že jsou při slavení liturgie ve středu pozornosti, a už proto je třeba věnovat jejich umělecké formě zvláštní péči. Spíše než sáhnout po hotových výrobcích, měly by se posvátné nádoby zadat ke zhotovení osvědčeným umělcům, uměleckým řemeslníkům a návrhářům.

S OHLEDEM NA POŽADAVKY DOBY
Protože liturgie je zpřítomněním Božího spásného jednání s člověkem, má uspořádání a forma liturgických nádob odpovídat požadavkům dnešní doby a kultury. Liturgie je též smírným spásným děním, směřujícím k integraci různých mentalit a temperamentů. Proto mají nádoby používané při jedné slavnosti tvořit co do formy a uspořádání esteticky harmonizující celek, přičemž je třeba zohlednit charakter liturgického prostoru. A protože liturgie jako dění spojené s jednáním cílí k dosažení činné účasti věřících, mají mít nádoby takovou podobu, která ještě více zdůrazní úkony s nimi prováděné. Tak např. ciborium, nádoba na uchovávání svátosti eucharistie ve svatostánku, by nemělo mít podobu kalicha – nádoby na tekutinu (!) (srov. odst. 6.1). Pokud jde o paramenta, tedy i liturgické textilie vůbec, měl by se brát v potaz charakter liturgického prostoru, aby nedocházelo k množení symbolů a tím k matení zvěstování (srov. odst. 6.2).
Nakonec shrnuji: liturgie nemá být jen „platná“, ale též krásná. Její krása nemá být sice okázalá, na druhé straně nesmí liturgie klesnout na rovinu ubohosti. Požadavkům liturgie v kostele tedy lépe odpovídá estetická květinová výzdoba, liturgické nádoby umělecky zhotovené z ušlechtilých materiálů a vkusná plátna: keramické nádoby se mi jeví estetičtější pro liturgii mimo kostel, bohatě vyšívaná plátna, zvláště ta barokizující, neodpovídají dnešní liturgické kultuře. Ale mohla by najít místo třeba v diecézním muzeu sakrálního umění.
P. Zdeněk Demel, vyučující praktické teologie na TF JU