Vydání: 2009/9 Různé tváře pouště, 24.2.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Sotva by se v katolické církvi našla v posledních týdnech diecéze, jež by byla více pod drobnohledem médií než právě linecká. Když rakouští biskupové ukončili 16. února ve Vídni mimořádné zasedání ke kauze jmenování lineckého světícího biskupa Wagnera, bylo na tiskové konferenci našlapáno k prasknutí. Dokonce i New York Times tam přesunul na několik hodin svého stálého berlínského zpravodaje.

„Není sporu o tom, že papež může na základě vlastní úvahy jmenovat biskupy,“ zaznělo z pastýřského listu, který vídeňský kardinál Christoph Schönborn před přítomnými novináři přečetl, „ale než učiní rozhodnutí, musí mít poskytnuty spolehlivé a ověřené informace, na něž by se mohl spolehnout,“ zdůraznil. Rakouští biskupové se podle něj chtějí zasazovat i pro příště o to, aby proces vybírání kandidátů probíhal pečlivě a s pastorační citlivostí. Už by prý neměli být vybíráni biskupové, kteří by byli pro místní církev nepřijatelní. „Zabránili jsme rozkolu. Tento den se stal dobrým, důležitým dnem pro naši diecézi,“ nechal se slyšet linecký diecézní biskup Ludwig Schwarz, jenž následně nasedl do auta a za modlitby růžence se vracel domů proti proudu Dunaje.

PŘEKVAPIVÝ VÝBĚR

Po jeho boku měl jako pomocný biskup stanout P. Gerhard Wagner, farář z Windischgarstenu, kde se těšil všeobecné oblibě. Do myslí rakouské veřejnosti se však tento kněz zapsal svými kontroverzními interpretacemi některých jevů ve světě. Přitom odmítal ženy jako ministrantky, podávání přijímání na ruku atd. Tyto jeho názory obyvatelé kdysi převážně katolické země sice ve své většině nepřijímali, ale mohli je považovat za jeden z hlasů, jenž má právo zaznít. Nicméně když byl do Říma posílán z linecké diecéze seznam tří možných kandidátů pro službu světícího biskupa, jméno P. Wagnera mezi nimi uvedeno nebylo. Nakonec však byl v Římě k všeobecnému překvapení do této funkce jmenován právě on. Toto rozhodnutí okamžitě vyvolalo odpor laiků, řadových kněží i děkanů, který nabral takové obrátky, že byla kvůli němu svolána zmíněná mimořádná porada biskupů ve Vídni. Mezitím však P. Wagner pod tlakem kritiky požádal Svatého otce o stažení své nominace. Oficiální stanovisko Vatikánu k celé kauze přitom dosud zveřejněno nebylo.

V SÁZCE JE VĚROHODNOST

„V Rakousku je nominace biskupů citlivou záležitostí, neboť zde ještě přetrvává trauma z případů dvou konzervativních kandidátů (arcibiskup Groer, biskup Kren), kteří byli do svých funkcí dosazeni proti vůli svých diecézí a pak museli kvůli pedofilním a jiným aférám odstoupit,“ vyjádřil se pro KT P. Zdeněk Jančařík OSB, který v 90. letech ve Vídni studoval. Na jedné straně otřásly tyto aféry podle něj rakouskou veřejností a vedly k masovým výstupům z církve, na druhé straně v církvi o to více zesílilo laické hnutí. „V západní sekularizované společnosti, k níž Rakousko patří, si církev nemůže dovolit bez dalších škod reagovat na církevní problémy jen utahováním šroubů a necitlivým prosazováním autority. To, co je v sázce, je věrohodnost církve. Zdejší biskupové by proto měli být lidé, kteří jsou schopni s veřejností komunikovat a katolíky budou spíše sjednocovat než rozdělovat,“ uzavírá P. Jančařík.