Vydání: 2006/45 Co se vaří a peče v klášterech, 7.11.2006, Autor: Lubomír Lehotský

ka Svit nedávno rozčeřil protest skupinky rodičů, kteří nesouhlasí s působením řádové sestry v tamější mateřské škole. Nelíbí se jim, že nová učitelka chodí do práce v řeholním rouchu...

Případ řeholnice, kterou chce hrstka rodičů připravit o zaměstnání, nebo ji přinejmenším donutit, aby chodila oblékaná v civilu, je na Slovensku jedním z prvních otevřených útoků na křesťany. „Vadí mi, že dítě tuto slečnu ve školce vůbec vidí. Oblečením učitelka demonstruje své vyznání a příslušnost ke konkrétní církvi,“ říká Jana Pristášová, iniciátorka stížnosti. Tu, ještě s dalšími 25 podpisy, zaslala zřizovateli školky, ministrům, prezidentovi i vládě. „Tímto výběrem byla porušena Ústava, která říká, že se Slovenská republika neváže na žádnou ideologii ani náboženství,“ dodává rozhořčeně.

DĚTEM HÁBIT NEVADÍ
Celou stížnost ale zatím nikdo nepolitizuje a její osud je v rukou zřizovatele. Místní úřad ve Svitu již uvedl, že v ničem nepochybil. „Sestra Dalmácie vyšla ve výběru na toto místo ze čtyř kandidátů jako nejlepší a nebyl důvod ji nepřijmout,“ uvedl František Drozd z tamějšího odboru školství. Děti mají svou učitelku rády a hábit nepřekáží ani většině rodičů. Spolupráci si pochvalují i její kolegyně.
Mladou učitelku Soňu Szelleyovou z Kongregace sester služebnic Nejsvětější Panny Marie bez poskvrny počaté reakce rodičů nezaskočila. „Byla jsem připravená na to, že hábit může vyvolat určité reakce. Do školky jsem nastoupila, protože cítím, že je to mým životním posláním,“ říká. Nošení hábitu nijak nedramatizuje a podotýká, že děti to vnímají jinak. „Některé si myslely, že jsem princezna. Často se převlékám za šaška, kouzelníka, nebo i ježibabu... Hábit jim nevadí, některé se za něj dokonce schovávají jako za máminu sukni,“ dodává učitelka a nevěřící rodiče ubezpečuje: „Během výchovného procesu nemluvím o Bohu, spíš se snažím uplatňovat principy křesťanské lásky. Například když se děti poperou, nenabádám je, aby si to vrátily, ale aby se omluvily a poprosily vzájemně o odpuštění.“