Kunštátsko hledá cesty k oživení víry

„Katolický týdeník na návštěvě“ je nová celostránková rubrika KT, v níž budeme každých čtrnáct dní představovat místa, kde církev opravdu žije a kde se děje něco zajímavého. První farností, do které se vypravil náš redaktor, je Kunštát na Moravě.

Stačí přejít s místním knězem Pavlem Kafkou dlouhé kunštátské náměstí a reakce místních hodně napoví o jejich vztazích ke katolické církvi. Nepřetržitě slyšíme: „Chvála Kristu, ahoj, dobrý den, čau Pavle!“ Když míjíme průvod dětí z mateřské školy, nabádá paní učitelka malé svěřence: „Pozdravte přece pana faráře!“ Mnoho starších lidí pozdraví P. Pavel jako první a prohodí s nimi vlídné slovo. Jen málokdo zůstává netečný.
A pohled do místní školy? Ze tří set dětí navštěvuje výuku náboženství třetina, v mateřské škole asi polovina. „To ještě samo o sobě nedokládá živou víru. Statistika je přesný součet nepřesných čísel, které mohou skutečný stav farnosti popisovat klamavě,“ komentuje tuto část pastoračního výkazu P. Kafka.
Farnost žije opravdu mnoha aktivitami. „Nejvíc mě těší, že neopadá zájem o vzdělávání dospělých. To je snad ještě důležitější než katecheze dětí. Ježíš dětem žehnal, ale obracel se k dospělým,“ zdůrazňuje P. Pavel, hned ovšem dodává: „Na děti ale také myslíme. Například jejich mše oživujeme každý pátek hranou scénkou, kterou připravuje učitelka dramatické výchovy. A pokud hledáte ještě něco netradičního, pak je to naše farní shromáždění. Jednou ročně, zpravidla v říjnu, svolám všechny farníky, abych jim složil účty – z ekonomických i duchovních aktivit. Společně pak plánujeme příští rok a hledáme způsoby, jak překonat problémy, kterých je ve farnosti stále víc než dost.“
P. Pavel Kafka působí v Kunštátě už šestým rokem. „Náš pan kostelník často říká, že jsem už jeho desátým farářem a že všichni byli výborní. Takže pokud se něco podařilo, nejde jen o moje zásluhy – většinou se stačilo držet v dobře zajetých kolejích,“ uvádí skromně mladý kněz.

POSTAVÍME FARNÍ DůM!
V sousedních Sebranicích, farnosti, která také patří do správy P. Kafky, právě začíná stavba nového farního domu. Dosavadní fara, rozsáhlá barokní budova, už dosloužila – pro statické poruchy je nepoužitelná. P. Pavel ale vymyslel řešení: faru, která má cenu díky velkému pozemku, prodat a za získaný obnos postavit nové užitečné zázemí, sloužící zase farnosti. Všechny úřední překážky dokázal zdolat, souhlasilo i brněnské biskupství. Práce už byly zahájeny odstraněním starého oplocení a výkopem kanalizační přípojky. Odpolední podzimní slunce vítá spolu s panem farářem trousící se brigádníky. Všichni jsou naladěni radostně: „Však jdeme pracovat na svém,“ komentuje dobrou náladu Jiří Votoček, když rozdává jednotlivcům příslušné nářadí. „Už se těším, že se dostaneme z role chudých příbuzných. Kunštátským se snadno daří pořádat tolik akcí, když mají prostornou a dobře vybavenou faru! Příští rok připravíme farní den už tady u nás! Nejdůležitější ale je, aby se konečně měla kde scházet naše mládež,“ říká už s vážnou tváří člen sebranické farní rady Jiří Votoček.
Návštěvu Kunštátska končíme ve vesničce Hluboké, kde nás romanticky vítá hlas zvonu. Dnes je zde, jako každou druhou středu v měsíci, večerní mše svatá. Opravená kaple sv. Cyrila a Metoděje má jen 16 míst. Ale všechny jsou plné! Kupodivu přišlo i několik mladých. „O mnoho víc lidí tady vlastně není. Většina domů už patří chalupářům a přes týden nás zde žije jen hrstka. Je to daň krásné krajině daleko od civilizace,“ posteskne si pak na návsi jedna z místních žen. P. Pavel Kafka její slova potvrzuje a pak ještě chvíli s účastníky bohoslužby rozebírá jejich radosti a problémy, než zase spěchá za další prací. Dnešní večer a asi i kus noci obětuje přípravě dalšího čísla farního měsíčníku Okno, který je společný pro obě jeho farnosti.