- Katolický týdeník

Jsem ženatý muž středního věku. S manželkou máme již dvě dospělé děti. Před několika měsíci jsem se seznámil s jednou ženou, se kterou jsem se začal stýkat a zamiloval jsem se do ní. Po nějaké době ona vztah ukončila a já již několik měsíců nemyslím na nic jiného než na ni. Mám problémy se soustředit, objevují se zdravotní problémy, nic mne netěší. Je ještě nějaká možnost, že mi bude někdy lépe a vše se vrátí do starých kolejí? Já mám pocit, že již ne.

Ve vašem manželském vztahu došlo ke krizi, která je zřejmě důsledkem stereotypu a změn, které provázejí odchod dospělých dětí z domova. Krize může vztah posílit, nebo zničit. Když dospějí děti a dojde k tzv. opuštění hnízda, stává se, že manželé pociťují určitou prázdnotu svého vztahu. Pak je každý nový podnět vítán jako změna stereotypu. Tedy například navázání nějakého vztahu, který vás má zbavit dosavadní nudy.
Je to nesprávné řešení, protože znamená nové komplikace a prohlubuje manželskou krizi. O tom jste se již přesvědčil. Pokud jste už dospěl k názoru, že to není správné, a ukončil vztah, musíte své rozhodnutí posílit. Posílíte ho odpuštěním Božím a tím, že opustíte to, co je nesprávné. Musíte se zajímat o život kolem vás, nikoliv pouze o své pocity. Vaše výpověď (v otázce zveřejňujeme jen část dopisu – pozn. red.) svědčí o citové nevyrovnanosti, má známky závislosti na prožitku, který je pro vás ve své podstatě destruktivní. Je nutno změnit vlastní stereotypy. Zajímejte se o život svých dětí, zkuste změnit něco v manželském vztahu – třeba způsob trávení společného času, začněte dělat něco spolu. Můžete společně přebudovávat domácnost.
Pokud jste spolu nebyli na dovolené, jeďte na ni s manželkou. Pokud jste neměli společné přátele, zkuste je najít. Udělejte něco, co jste dosud neudělali, protože nebyl čas či možnost kvůli výchově dětí. Zkuste znovu poznávat svou manželku, hledejte, co by vás spojilo. Aktivně hledejte nové možnosti. Co se týká vztahu k jiné ženě, který skončil, přerušte důsledně všechny styky. Zvládnutím svých emocí můžete posílit své vnitřní zrání. Zralost není záležitostí věku, ale životní zkušenosti a ochoty žít život v plnosti, což znamená i zvládání těžkostí. Je třeba se stále učit zvládat nové situace. Ohlížení se zpět je přešlapování na místě a nevede k žádné změně. Vzniká bludný kruh a z něj různé depresivní pocity. Změna vztahů v manželství po odchodu dětí patří k životu. Mělo by dojít k nové kvalitě ve smyslu prohloubení vzájemného porozumění a uvědomění si společného cíle, kterým by jednou měl být váš život završen. Pokud jdete s Bohem, vaše pády by měly znamenat, že znovu vstanete a opět vykročíte po správné cestě.
Je dobré, pokud se podaří odvrátit pohled od „já“ k druhým. Pokud člověk sleduje jen sám sebe, může být svými emocemi usmýkán. Sebelítost a marné vzpomínání je k vaší vlastní újmě. Možná i na zdraví.
Pokud vás myšlenky natolik obtěžují, že nemůžete dělat nic jiného, mohlo by se jednat o nutkavé (obsedantní) myšlenky. Pak je třeba vyhledat lékařskou pomoc spolu s pravidelnou psychoterapeutickou pomocí. Někdy se osvědčuje i radikální změna dosavadního stavu, jako změna zaměstnání, místa bydliště apod. Důležité je vaše vnitřní odhodlání, umění odpustit sám sobě a dokázat opustit to, co vás svazuje.
IRENA LESOVÁ, psycholožka