Podle Jana Kellera spočívá krize rodiny nejen ve zvýšené rozvodovosti, ale také v tom, že výrazně přibývá manželství, která zůstávají zcela bezdětná. „To je možná ještě horší než rozvodovost,“ tvrdí Keller.Před destruktivními dopady krize rodiny varuje i psycholog Jeroným Klimeš: „Každou generací žen nám dnes ubývá třetina populace. To si v ničem nezadá se středověkým morem.“ Bohaté státy musejí podle něj najít způsob, jak s tímto jevem bojovat, nebo tato civilizace zanikne stejně, jako zanikly všechny předchozí civilizace, kterým se podařilo překonat hranici hladu a dosáhnout blahobytu. Jan Keller zdůrazňuje v této souvislosti roli státu, který by podle něj měl zasáhnout. Odkazuje zde na Německo, kde je vedena debata o tom, že podobně jako existuje penzijní systém, zajišťující lidi na stáří, měl by se vytvořit systém, který by z daní odevzdávaných všemi podporoval mladé rodiny s dětmi. Jeroným Klimeš je k roli státu zdrženlivější. „Pokud se jako dnes nastaví politika, která zvýhodňuje svobodné matky oproti manželství a spolubydlící partneři musejí hrát komedii před úřady, že spolu jako na oko nebydlí, nemůže se nikdo divit, že takto stát de facto rodiny rozbijí,“ upozorňuje známý český psycholog a dodává: „Sociální politika musí být vždy nastavená tak, aby kopírovala přirozený řád věcí a jen ho zmírňovala, aby nebyl tak krutý. Naivní sociální politika ničí sociální cítění lidí.“

A jakou úlohu by měla v této oblasti hrát charita? Jan Keller vyzdvihuje pomoc rodinám s malými dětmi, které jsou více než jiné skupiny obyvatel ohroženy chudobou. „Protože se chudoba pojí s řadou dalších problémů, bývají tyto děti znevýhodněny často po celý život.“Jeroným Klimeš by přivítal zlepšení charitní práce v oblasti partnerského života, manželství a rodiny. „Je ostudou nás křesťanů, že v tomto světě nejsme nejlepší v rodinném a manželském poradenství, že nejsme vzorem pro okolí v náhradní rodinné péči o děti, které jinak končí v dětských domovech.“ Petr Bidlo