V dnešní době jako by pro utrpení nebylo místo. Je moderní tvářit se úspěšně, šťastně, bezstarostně... Přitom každý z nás si občas prožijeme nějakou tu krizi nebo cestu temným tunelem, okusíme strach, zoufalství i bolest. O to překvapivější a silnější potom je, když skrze mraky prosvitne světlo a my uslyšíme Boha, který říká: „Neboj se, jsem s tebou!“ Na utrpení, jeho význam i na to, co si s ním vlastně počít, jsme se zeptali P. Leo Zerhaua, který má na starosti pastoraci nemocných.
Vydání: 2005/25 Utrpení - cesta k Bohu?, 13.6.2005, Autor: Kateřina Beščecová
Rozhovor s nemocničním kaplanem P. Leo Zerhauem
Bůh nemá radost z utrpení, ale raduje se z lidí, kteří se nechtějí za každou cenu bolesti vyhnout, kteří ji dovedou přijmout nebo s ní zápasit, a díky tomu vnitřně rostou. Bůh se také raduje z lidí, kteří vedeni soucitem pomáhají trpícím. Utrpení chápu jako dlouhodobou bolest, ztrátu dobra, které patří k lidskému životu a bez něhož je život těžko snesitelný. Bůh sám přijal utrpení, trpěl na kříži, a tím utrpení dodal neobyčejnou hodnotu. Křesťanství je tak náboženstvím, které dává utrpení smysl. V utrpení se může člověk setkat s Bohem a spolupracovat s ním.
Utrpení samo nevede k Bohu. Je to ztráta, negace, vlastně následek vzdálení lidstva od Boha. Ale paradoxně nás může k Bohu vést, právě tím, že na nás naléhá, abychom hledali řešení, abychom hledali smysl. Bůh k nám mluví i v kráse, radosti a štěstí, my to vše ale často prožíváme povrchně, proto nám může pomoci utrpení, které nás vede hlouběji. Křesťanství si na obdivu k utrpení nezakládá, ale k cestě za Kristem utrpení nutně patří.
Jistě záleží na jeho intenzitě. Jak říká jeden pravoslavný teolog, bolest je v nás buď jako cizinka, jako nepřítel, nebo jako řvoucí šelma. S cizincem lze dojednat soužití, se šelmou nelze dojednat vůbec nic, tam řeči nepomáhají. Když jeden francouzský kardinál umíral na rakovinu, vzkázal svým kněžím, aby nekázali o utrpení, protože nevědí, o čem mluví. Je třeba velké pokory. Recept na utrpení nemáme v ruce, tím receptem je Kristus.
Jde o to bojovat, a přitom nechtít zvítězit jen vlastní silou - nehledět jen na svou bolest, neuzavírat se do ní. Je třeba pochopit daný okamžik jako svůj úkol, nečekat s životem až na chvíle zdraví a vnímat milost, že jsem slabý, že se mohu opřít o někoho jiného než jen o své síly, a tak navazovat vztahy – s přáteli, se zdravotními sestrami, s Bohem... A pokud už nemohu vůbec nic, pak si to nemusím vyčítat a klást na sebe přehnané nároky.
Utrpení může být zcela jistě také duševní záležitostí, kterou lze vyřešit. Například závist je velká bolest, ale může ze dne na den zmizet, být uzdravena. Člověk prostě objeví své vlastní dary, a přestane závidět jiným. U mnoha tělesných nemocí platí, že vznikají z duševní nerovnováhy nebo nerozumné životosprávy. Najít příčinu utrpení ale nemusí být tak jednoduché, protože utrpení je také tajemstvím. Člověk v něm může objevit i milost. To je věc jeho osobního rozhovoru s Bohem.
Příběh lotra po levici s jeho výsměchem trpícímu Kristu a zoufalstvím nad vlastním utrpením ukazuje, že utrpení může vést ke vzpouře, k obviňování, k cynismu a smutku. Tento smysl se snaží vnést do utrpení ďábel. A má se jistě o co opřít. Bůh ale nezůstává v zápase o duši nikdy pozadu a jeho tichý hlas se velmi často oproti vyřvávání šelem postupně prosadí.
Bůh si nepřeje vaše utrpení ani neprohlašuje, že je spravedlivé, ale chce v něm být s vámi. Díky, že i vy s ním zůstáváte - to nám všem přináší ovoce větší, než si dokážete představit.
