Vydání: 2004/33 Mladí křesťané na módní vlně, 31.8.2004

Letně filmové školování v Uherském Hradišti
První srpnovou neděli skončila v Uherském Hradišti jubilejní 30. Letní filmové škola (LFŠ). Již tradiční desetidenní maratón (po karlovarském festivalu druhé největší prázdninové setkání milovníků filmového umění) je však ve skutečnosti o deset let starší. První letní filmový seminář se uskutečnil už v roce 1964 v jihočeských Čimelicích. Současný název tato akce získala až v rámci normalizačního zásahu roku 1975 a svou dnešní téměř „kultovní“ podobu si tato zpočátku přísně uzavřená akce vybudovala až na začátku 90. let po přestěhování do Uherského Hradiště.
Po loňských hlavních tématických celcích Film a básník a Film a smrt se letošní LFŠ vrátila do dětství. Film a dětství a Film a pohádka, to byly hlavní pilíře letošního programu. Ovšem je nutno konstatovat, že zejména zde tkví mnohá úskalí: stejně jako loňská smrt, i dětství je v nejrůznějších podobách přítomno prakticky v každém filmu. A výběr filmů se pak lehce stával předmětem diskusí a kritiky. Přesto kromě připomenutí některých všeobecně známých a klasických dětských filmů se i zde setkáváme s příjemnými překvapeními.
KDYBYCH TO BYL BÝVAL VĚDĚL...
Z „živé klasiky“ zmiňme, že pořádající Asociace českých filmových klubů uvádí znovu do kin francouzskou Knoflíkovou válku, kterou pod režijním vedením Yvese Robertse svedli Lovreňáci a Velraňáci už v roce 1961. „Kdyby jsem to byl býval věděl, tak bych sem nechodil,“ mohou tedy konstatovat i další generace diváků, jejichž vlastní „knoflíková válka“ bude v současné době podle režiséra méně romantická a mnohem tvrdší.
Do Uherského Hradiště sice nedorazil šestačtyřicetiletý íránský režisér Majid Majidi (údajně kvůli neschopnosti českých úředníků v Teheránu udělit mu vízum), ale jeho snímky o neradostném dětství přesto zapůsobily prostotou i silou výpovědi. Například ústřední postavou dramatu Barva ráje z roku 1999 je nevidomý chlapec. Osmiletý Mohammad čeká na svého otce, který ho má vyzvednout z teheránského institutu pro nevidomé, ale ten by ho nejraději vůbec neodvezl. Manželka mu zemřela, osobní život se mu zhroutil, má problémy zajistit si obživu a břímě v podobě chlapce, který se o sebe nedokáže sám postarat, ho ničí. Teprve tragické důsledky toho, že chlapce odebral i z péče staré babičky, ho smiřují s jeho údělem a slepým synem. Česká televize tento působivý snímek sice nedávno uvedla ve svém Filmovém klubu, ale v tak pozdních hodinách, že nemohl oslovit širokou veřejnost, jak by si zasloužil.
MALÝ REPORTÉR
Na LFŠ naopak zavítal bez problémů ze sousedního Polska pětašedesátiletý dokumentarista Marek Lodzinski. Z jeho tvorby mě nejvíce zaujal čtyřicetiminutový dokument z roku 1995 Všechno se může stát. Autor tehdy vzal svého šestiletého synka Tomka do parku, kde tráví své dny staří lidé, a nechal ho s nimi promlouvat. Jak při následné besedě vysvětlil, s kameramanem, který disponoval objektivem schopným zachytit obraz na velkou vzdálenost, vybavili chlapce mikrofonem a vyslali ho „do terénu“. Chlapec pak svým zpovídaným „objektům“ vysvětlil, o co jde, přisedl si k nim a dal se s nimi do hovoru. Přesně tak, jak to dokáže jen dětská nevinná duše. Vznikl nesmírně lidský snímek o životě, v němž se v souladu s názvem může stát všechno - třeba se i klidně dožít 120 let. Jak autor vzpomínal, zapůjčení objektivu i zvukového zařízení bylo nesmírně nákladné, a tak měli na natočení filmu jen týden. Ke konci byl chlapec svými „hovory“ s lidmi tak vyčerpaný, že už se mu do parku moc nechtělo. Ale již pár dní po skončení se dožadoval, aby si se svými stařečky a stařenkami mohl jít znovu popovídat. Bez ohledu na film.
Naopak nelítostný pohled na drsné dospívání bez otce a na to, co se stane, když se nečekaně po mnoha letech vrátí, přináší ruský film Návrat. V Hradišti osobně přítomný jednačtyřicetiletý Andrej Zvjagincev se zatvrzele bránil interpretaci svého filmu, v němž otec donutí své dva syny k drsnému výletu, při němž sám zahyne. Vlastní interpretaci si ostatně může vyzkoušet samotný divák, protože tento vítězný snímek z loňského benátského festivalu je ozdobou programu českých Filmových klubů.
MONTY PYTHON, STOPPARD A JINÍ
Letošnímu ročníku LFŠ dominovala dvojice hostů - členů bývalé britské komediální skupiny Monty Python Terry Jones a Terry Gilliam, kteří kromě své tvorby vzpomínali pochopitelně i na dětství. Jejich dalším „hvězdným“ souputníkem byl současný velikán světové dramatiky Tom Stoppard, který se roku 1937 narodil jako Tomáš Straussler v nedalekém Zlíně.
Nabídka filmových i doprovodných akcí byla samozřejmě mnohem bohatší, než mohl ukázat předcházející stručný výčet (např. jedním z velkých „národních“ cyklů byla i rozsáhlá retrospektiva čínského filmu). Během deseti dnů bylo v Uherském Hradišti promítnuto na 230 filmů. Většina z více než 4 000 dobrovolných „žáků“ se věnovala navzdory blízkému koupališti a tropickým vedrům nejen jejich sledování, ale i besedám s odborníky a tvůrci. Ach ty děti filmovou školou povinné...