- Katolický týdeník

Omalovánky, knihovna, florbal či keramická pec. I tak může vypadat pozvání, které dětem a jejich rodičům nabízejí české řeholní řády – také ty, jež si s péčí o děti obvykle nespojujeme.

Skládací postýlku, vaničku nebo nočník najdete v inventáři sester Congregatio Jesu v jihočeské Štěkni. Někdejší prestižní dívčí penzionát dnes slouží především jako exerciční dům či ubytovna například pro farní dovolené. „Naše sestry tradičně pracují v sociální, pedagogické nebo pastorační oblasti, tady nám ale zatím naše skromná situace nedovoluje znovu začít s výukou,“ vysvětluje zdejší představená sestra Terezie. Rodinám, které sem přijíždějí v hojném počtu, tak sestry dávají k dispozici alespoň svůj dům, kapli anebo rozlehlý park se zahradou a živými ovečkami. Dětským hřištěm vybavily svoji zahradu i Dcery Božské Lásky v Jiřetíně pod Jedlovou: také jejich dům dříve sloužil jako škola a za komunismu jako místo integrace řeholnic. A i zde nyní mohou trávit dovolenou či exercicie též rodiče s dětmi.

Klariska pastelkami
Nočníčky pro nejmenší bychom marně hledali u kapucínů na pražské Loretě, díky bratřím by si je ale potřebné rodiny mohly třeba koupit. Právě do rodin totiž nejednou směřuje vstupné z benefičních Večerů u kapucínů, jež se v hradčanském klášteře konají každý měsíc a díky nimž se kapucínský refektář rozeznívá hudbou různých žánrů, recitací nebo přednáškami. Letos příspěvek poputuje mimo jiné Středisku rané péče Tamtam pečujícímu o rodiny s dětmi se sluchovým či kombinovaným postižením nebo podobně zaměřenému Středisku Eda. „Často se jedná o organizace, s nimiž bratři spolupracují, a výběr má také vždy odrážet františkánskou spiritualitu,“ přibližuje dramaturgyně Večerů Radka Rozkovcová z Radia Proglas, která se po Velikonocích chystá zahájit již třetí ročník cyklu.

Svého řeholníka, přesněji řečeno řeholnici, si mohou děti též omalovat. Sestry kapucínky ze Šternberka k jubileu sv. Anežky Přemyslovny vydaly tematické omalovánky. „A loni před svatým Mikulášem připravila sestra Miriam ještě jedny mikulášské,“ doplňují sestry: vesele stylizované postavy světců teď díky nim ožívají barvami v řadě domácností, farností i církevních škol či školek. Osobně se pak za kapucíny mohly děti vypravit loni po Noci kostelů, kdy pro ně studenti z Teologického konviktu uspořádali v prostorách olomouckého kapucínského kláštera den plný her a soutěží. „Dětský den byl součástí misijního týdne, kdy naši kluci chodí třeba po středních školách na besedy se studenty,“ upřesňuje spirituál Teologického konviktu P. Jan Linhart. V klášteře, který bratři velkoryse dali k dispozici, pak děti přelézaly překážky, strefovaly se do kyblíku, házely míčky, ale také se učily snímat otisky prstů a s rodiči si užily i tomboly nebo tance. „Kdo chtěl, mohl se večer zúčastnit společného završení dětskou mší svatou v klášterním kostele a druhý den pak ještě farního setkání na zahradě,“ dokresluje P. Linhart.

Zázrak z hlíny
V klášteře jako doma jsou děti z jihočeských Nových Hradů a přilehlého okolí. V krásné historické budově Kláštera Božího Milosrdenství sídlí bratři servité a sestry z Rodiny Panny Marie, pravidelně se tu však scházejí maminky v každotýdenním odpoledním klubu, školní děti k výuce náboženství i farníci ke společné modlitbě. „Každou středu dopoledne tu pak máme klášterní školičku s programem pro děti od tří do šesti let i se svačinkou a obědem jako v normální školce,“ doplňuje Marie Průková, která stála před čtyřmi roky u zrodu zdejších rodinných aktivit. Maminka početné rodiny totiž nebyla spokojená s programy, které nabízely běžné školky. „Chtěli jsme tu s ostatními rodiči vytvořit nějakou křesťanskou alternativu, protože dojíždět kvůli ní například do Českých Budějovic je přece jenom složité, zvlášť s malými dětmi,“ zdůrazňuje paní Marie. V klášterní školičce nazvané Immanuel se tak může učit, hrát si i růst v modlitbě až patnáct dětí, a to nejen z novohradské farnosti, ale i z nedalekých Trhových Svinů a okolí.

Novohradské sestry a bratři ovšem nezůstávají jen u předškoláků. „Vždy v pátek máme dětskou mši svatou a po ní je zvlášť připravený program pro mladší a starší děti. Teď zase bratři uspořádali víkend pro ministranty i s přespáním, organizují pro ně tábory,“ vypočítává s uznáním paní Marie. Zdejším unikátem je keramická dílna, která v klášteře funguje od roku 2006. Pod profesionálním vedením zde mohou tvořit z hlíny děti stejně jako dospělí, docházejí sem třídy z městské školky nebo handicapovaní lidé. Dílna nese jméno Kána. „Každý z návštěvníků keramické dílny má možnost stát se přímým účastníkem všedního zázraku, kdy z beztvaré hlíny vznikají originální výtvory,“ praví se na stránkách kláštera. Ale především vidí, že klášter není záhadné místo askeze a tajemných rituálů, nýbrž laskavý prostor otevřený životu.