Když je mladík oslovován 'otče'

ROZHOVOR S PSYCHOLOŽKOU O KNĚŽSTVÍ A CESTĚ KE ZRALOSTI
Na konferenci Zdravotník-křesťan v dnešní nemocnici v Brně, o níž jsme informovali v minulém čísle, vzbudila pozornost přednáška psycholožky Bohumily Baštecké s názvem 'Může křesťan vyhořet?' Jedním z jejích témat je také psychická a lidská zralost kněží a kandidátů kněžství.

Duchovní má být učitelem, protože káže Boží slovo, knězem - udílí svátosti, pastýřem, který vede Boží lid. Není to na mladého kněze příliš?
Z pohledu laika - tedy mě - je to docela břímě. Kněz se ho může chopit jako předepsané role, nebo k jeho obsahu dozrát. Což je zajímavé napětí, protože psychologie umísťuje zralost spíše do druhé poloviny života. Jde tedy o podobnou věc jako u mladých psychologů: jak dopřát osobnosti čas a možnosti ke zrání a jak učit osobnost, aby coby nezralá mohla pracovat s lidmi i mnohem staršími, a neškodila. Mladí duchovní a mladí psychologové jsou po studiu v roli těch, kteří se mají starat o společenství a o druhé lidi. Chybí jim ale životní zkušenosti, někdy i komunikační dovednosti. Dá se to hodně jistit supervizí, vedením.

Mladý muž je oslovován 'otče'. Co to s ním udělá? To přece může těžko zvládnout...
Zvládne. Osvojí si roli 'otce-pastýře' a s tou rolí i velkou moc. Role je oporou. Jeden kněz mi řekl, že role je pro něj brnění a že se bojí, že si někdo všimne, jak ve skutečnosti bez brnění vypadá. Ale taky se prý bojí, že si toho vůbec nikdo nepovšimne. Přesně vystihl, jak může být role cenná a zrádná zároveň, jak se může stát pastí, pokud se nevyvíjí, neroste.

Co říkáte na úvahy, že některá povolání by neměli vykonávat lidé mladší 35 let?
Čtyřicetiletý kněz, s kterým jsem měla možnost se po jedné své přednášce bavit, doporučuje například změnit důrazy kněžské formace: student by se měl během pěti let studia s pomocí ostatních starat, aby rozkvetl, aby objevil to, co je v něm nejlepšího. Na konci by se měli student a představitel církve dohodnout, zda se vzájemně chtějí.Mons. Joseph Galante, pomocný biskup v Dallasu, navrhuje, aby studenti nežili v semináři, nýbrž po dvou po třech uprostřed farních společenství. V semináři ať studují, ale duchovní formaci by měli získávat ve skutečném světě. Je to zajímavý návrh, jak řešit rozpor mezi 'skleníkovým' životem kandidátů kněžství a požadavkem na porozumění lidem 'ze světa'.

Na druhou stranu, abych nebyla na kněze tak přísná: jedna moje studentka teď psala diplomovou práci na téma Syndrom vyhoření u kněží. Zjistila, že to s nimi je docela dobré, protože často vedení v osobě zpovědníka mají. Kněží mají výhodu i v řadě dalších prvků v duchovním životě a v organizaci církve, které jim ostatní profese mohou závidět.