Kdysi ďábelská myšlenka, nyní realita

V italském městě Biella si dělal jeden z místních radních velké starosti „s odklonem katolíků od nedělních mší“ a zároveň nabídl řešení: vybudovat kostel uvnitř nového nákupního centra, které se v oblasti nachází. Se svou myšlenkou se obrátil na biskupa, aby jeho záměr „posvětil“, a to „dřív než ztracené ovce přerostou ve stádo“.

Jeden z průzkumů italské biskupské konference skutečně vynesl na světlo informace o značném úbytku věřících na nedělních mších svatých. Ti jako důvod své neúčasti uvedli, že by chtěli co nejvíce spojit neděli s možností setkávání s druhými lidmi, což se prý bohužel už neděje kolem kostela na tradičních náměstích, ale právě v obchodních centrech.

KURIE ŘEKLA NE

Psal se rok 1993, když italské noviny Corriere della sera přinesly zprávu o podobné snaze jako ve výše uvedené Bielle. Myšlenka doslova ďábelská, jak by se dalo usuzovat z tehdejších reakcí kněží, napadla tenkrát generálního manažera nákupního městečka Piramidy u Vicenze Lino Jemiho. „Inženýr Jemi vyhrál boj s opozicí a může mít otevřeno také v neděli, kterou Italové tradičně věnují rodině, fotbalu, ale i návštěvě mše svaté,“ píše se v původní novinové zprávě. A právě posledně zmiňovaného faktu se podnikavý manažer „chytil“ a v soukromém rádiu oznámil svůj úmysl umožnit sloužení mší svatých ve svém nákupním centru. To všechno aniž předtím svou iniciativu konzultoval s místní kurií. „Podobné věci se rozmýšlejí seriózněji,“ rozčiloval se zdejší kněz Eliseo Giaretta. „Mše svatá není nějaký reklamní spot.“ O několik dní později přišlo i definitivní ne ze strany kurie – mše se v „obchoďáku“ sloužit nesmí.

PO PATNÁCTI LETECH

Je neděle 28. září 2008. „Pozor, pozor, upozorňujeme vážené klienty, že v 11.30 bude v sále číslo jedna multikina sloužena mše svatá,“ ozývá se z reproduktorů v prostorách nákupního centra Řím – východ s 210 obchody a 7 000 místy k parkování. Jednalo se tehdy podle všeho o první katolickou mši slouženou z iniciativy jedné římské farnosti v obchodním centru. Na 90 účastníků, několik mladých, řada lidí v důchodovém věku a především rodiny s dětmi, jen ztěžka poklekávalo v řadách červených polstrovaných křesílek kina. Mši svatou mezi „džínami ve slevě a hamburgery“ sloužil P. Paolo Lojudice, jeden ze spirituálů semináře: „Chceme tímto říci zde nakupujícím, že přestože je jejich život chaotický stejně jako ten náš, všichni neustále někam spěcháme, můžeme být nepřetržitě v kontaktu s Nejvyšším, a to kdekoliv. Zatímco je mše svatá v obchodním centru některými brána ,jen‘ jako další služba klientům, je pro nás signálem, pozváním,“ vysvětluje spirituál. K tomu P. Fabio Corona, místní kněz, dodává: „Nakonec i svatý Pavel a svatý Petr, když kázali na náměstích, nečinili nic jiného než to, co děláme teď my. Vždyť dnešní náměstí jsou nákupní centra.“ Mše v multisále Vis Pathé se konala ještě následující neděli. P. Fabio však uvažuje o tom, že by se dosud výjimečná událost stala pravidlem. „Mohl by to být zajímavý experiment i pro zbytek Itálie.“

PRVNÍ V ITÁLII

A opravdu – další vlaštovka na sebe nenechala dlouho čekat. Ještě téhož roku byla 30. prosince slavnostně otevřena kaple přímo v nákupním centru Tremestieri poblíž Messiny na Sicílii. Zpráva byla přijata pozitivně jak ze strany politiků, tak věřících. Kapli vysvětil místní kněz Giuseppe Lonia, který si tuto myšlenku velice pochvaloval: „Kaple umožní lidem najít dokonce i v nákupním centru místo pro reflexi či ztišení. Ostatně naši víru v Pána máme žít a přinášet do každodenního života člověka.“ I podle názoru starosty města Giuseppe Buzzanca se jedná o velice důležitou ideu – nabídnout člověku i v prostorách, které se využívají k jiným účelům, možnost zastavení se a ztišení. Prezident Consorzia Tremestieri Maurizio Andronico pak nezapomene zdůraznit, že se jedná o první iniciativu svého druhu v celé Itálii: „V kapli se budou moci jak naši klienti, tak zaměstnanci modlit nebo se účastnit mše svaté, samozřejmě budou-li chtít.“ O tom, zda se tak skutečně děje a zda nejde jen o jakýsi reklamní tah konsorcia, jsme se chtěli přesvědčit na vlastní oči v reportáži Pošťákova kaple.