KDU-ČSL zatím volí prakticky jen křesťané

„Čunek nebo Parkanová, za rok bude krize znova.“ Tuto básničku, která kolovala před rokem a půl na volebním sjezdu KDU--ČSL v Brně, připomněl účastníkům pardubického sjezdu Jakub Kříž. Mladý křesťanský demokrat tak mohl učinit s jistým zadostiučiněním: sobotní návrh z pléna, aby byl i pardubický sjezd volební – a Čunkova pozice tak zpochybněna – podpořilo jen pět z bezmála tří set delegátů.
Lidovci se na programové konferenci sešli poprvé po 11 letech. Tehdy v Hradci Králové formulovali principy křesťansko demokratické politiky a v následujících volbách získali devět procent preferencí. Tím dosáhli zatím svého maxima. Povzbudit spolustraníky se ve svém projevu pokusil i předseda Jiří Čunek. Podstatná část jeho zprávy o stavu strany se ale věnovala kritice. Jiří Čunek jmenoval chyby, které podle něho uvrhly křesťanské demokraty do potíží. Všechny omyly měly v jeho interpretaci jedno společné: dopustit se jich měli Čunkovi předchůdci. Čunek nejmenoval, ale de facto prstem poukázal na C. Svobodu, J. Kasala i M. Kalouska.

Budoucnost je v týmu
„Pokud někdo nebude respektovat náš program, bez ohledu na funkci, kterou zastává, bude muset ze strany odejít,“ prohlásil předseda KDU za potlesku delegátů. Tleskal i Miroslav Kalousek v předsednictvu, který ovšem potom médiím s narážkou na Čunka řekl: „Nemáš-li vizi, najdi si vnitřního nepřítele.“ Adresnou kritiku z úst předsedy strany si vysloužil jen šéf lidoveckých senátorů Adolf Jílek.
„Budoucnost je v týmové práci. Žádný charismatický předseda nás nezachrání.“ Takový slogan promítaný na plátně za předsedovými zády doprovázel další Čunkovy úvahy. Ke svým oponentům byl prý Čunek po minulém sjezdu vstřícnější než ke svým příznivcům. Neočekával tak brutální kampaň, jaká nastala v souvislosti s jeho obviněním z přijetí úplatku. Existuje vůbec něco, v čem by Čunek pochybil? „Zpočátku jsem se bránil nepřesvědčivě,“ řekl předseda.
Lidová strana je podle Čunka nejednotná, vzájemná nedůvěra mezi straníky je velká. Co s tím? Čunkův recept zní: Nežít na „ostrově“ – tedy zajímat se o reálné problémy lidí. Budovat společnost důvěry. Zaměřit se na podporu rodiny, „postupně rodinám vytvořit takové podmínky, aby rozhodování mít či nemít dítě nebylo zároveň rozhodováním tom, zda být či nebýt chudý“. Neuvažovat o splynutí s jinými politickými subjekty.