Vydání: 2019/47 Návrat do Říma. S díky za svobodu, 19.11.2019, Autor: Tomáš Kutil

Proč tolika lidem toto heslo spojené se zesnulým prezidentem Václavem Havlem tolik vadí? Z čeho pramení skepse vůči pravdě a jak je možné, že se ze slova „pravdoláskař“ stala hojně užívaná nadávka?
Při pádu komunismu a vstupu do svobody možná byly kategorie pravdy a lži o něco jasnější. Jedna veliká státní lež se bořila, bylo zřetelnější, co je pravda. Dnes se tyto pojmy mnohem více stírají. Nepěkně to ukazují i pokusy zpochybnit listopad 1989. Nedávno se například exprezident Václav Klaus vyjádřil v tom smyslu, že se komunismus zhroutil sám a disidenti byli vlastně zbyteční. Celá řada politiků-populistů otevřeně používá lži v politickém boji či umně míchá pravdivé informace se zavádějícími, či přímo lživými, a přispívá tak k tomu, že je někdy opravdu složité rozpoznat pravdu. Další příčinou může být odmítnutí toho, co lidem po staletí pomáhalo dobře se orientovat. Naše kultura vyrůstá z křesťanství, a pokud někdo jeho etické zásady odmítne, a zbaví se tak půdy pod nohama, relativizace hodnot je jen logickým důsledkem.
Jako křesťané máme proto obrovskou příležitost být lidem kolem nás oporou. Vždyť Ježíš sám o sobě říká, že je „Cesta, pravda a život“ (J 14,6). Naše víra nám spolu s kritickým myšlením a pohledem na věci kolem nás může pomoci vidět vše ve správném světle a oddělovat pravdu a lež.
Lež brání vztahům
Řadu příkladů čestného chování a naopak selhání máme i v Bibli. Níže proto přinášíme ukázky lží, které lze najít u několika biblických postav. Duchovní vůdce a terapeut P. Tiziano Soldavini u nich zároveň rozebírá, proč se těchto lží dopustily. Filozof Jan Sokol se zase v rozhovoru věnuje lži ve veřejném prostoru. V anketě se pak oslovení lidé svěřují s tím, kdy zalhali a jaké poučení z toho vzešlo.
Dobrým „majákem“ v tématu pravdy a lži je papež František. Před rokem se zaměřil na jednotlivé body Desatera. Když došel k osmému přikázání – Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému, řekl: „Všichni neustále komunikujeme, a tak se pohybujeme mezi pravdou a lží. Co však znamená říkat pravdu? Být upřímní? Nebo přesní? Ve skutečnosti to nestačí, protože se můžeme upřímně mýlit nebo můžeme být sice přesní v detailech, ale unikne nám celá podstata.“ Žít v nepravdivé komunikaci je podle něj závažné, neboť to brání vztahům, a tudíž lásce. „Kde je lež, tam není láska,“ uvedl. Komunikací papež nemyslí jen slova, nýbrž i gesta, chování, a dokonce mlčení či nepřítomnost druhého. Člověk podle něj komunikuje celou svou bytostí a vším, co dělá.
Podle Svatého otce je potřeba, abychom byli svědky pravdy. „V každém jednání osoby potvrzují, nebo popírají tuto pravdu. Od drobných každodenních situací až po velká rozhodnutí. Logika je stále stejná: jako když rodiče a prarodiče učí děti, aby nelhaly,“ vysvětluje. Vyzývá, abychom se zamysleli, o jaké pravdě svědčí díla nás křesťanů, naše slova, naše rozhodnutí. „Každý si může položit otázku: jsem svědkem pravdy, nebo jsem více méně lhář převlečený za pravdomluvného?“ dodává papež.