Jít za těmi nejpotřebnějšími. Do romského ghetta

Čtrnáct let – to už je nějaká doba. Zrovna tak dlouho působí čeští salesiáni v Bulharsku. Se zemí na jihu Balkánského poloostrova si prožili dobré i zlé. Třeba velkou ekonomickou krizi v letech 1996–97, kdy byl i chleba na lístky a objevily se případy úmrtí hladem. Z Česka tehdy salesiáni vypravili dva vagóny pomoci.

V Bulharsku je v současné době sedm salesiánů z Čech; působí na třech místech – v Kazanlaku, Staré Zagoře a Jambolu – přičemž spravují celkem pět farností.
„Vedli jsme duchovní správu ve farnostech, provozovali střediska mládeže... Zároveň jsme ale chtěli dělat něco víc sociálního. Položili jsme si otázku: Kde je ta nejchudší mládež?“ říká jeden z českých salesiánů v Bulharsku P. Jiří Svoboda. Z průzkumů vyplynulo, že nejhůř na tom jsou děti v dětských domovech (jen ve Staré Zagoře je jich 700 a 80 % z nich tvoří Romové) – a pak Romové obecně. Rozhodnutí bylo nasnadě: salesiáni se víc zaměří na práci s Romy.
Nebylo třeba hledat dlouho. Dvousettisícová Stará Zagora má své romské ghetto – třicetitisícovou machalu (čtvrť) Lozenec. Na kopci zde stojí nuzná obydlí Romů natěsnaná jedno na druhém. Don Bosco šel vždy tam, kde ho bylo nejvíc potřeba a kde byla situace nejtěžší. Čeští salesiáni šli v jeho stopách a rozšířili své působení právě na Lozenec.
Stěny z vepřovic, podlaha z udusané hlíny. Tuberkulóza, syfilis, žloutenka typu C; zatím poměrně málo AIDS. Potraty, které někdy dělají andělíčkářky pokoutně doma: vezmou jehlici a propíchnou plod. Prostituce. Krádeže dětí, hlavně dívek, třeba dvanáctiletých, které pak pasáci „vyučí“ řemeslu a pošlou do Polska nebo ČR. Nezaměstnanost. Zatím poměrně málo rozšířené drogy. To jsou podmínky, v nichž žijí Romové z Lozence. To je situace, ve které začínají salesiáni působit.
Přes výčet negativ vidí Jiří Svoboda hlavní problém machaly jinde – v tom, že mnoho dětí nedokončí základní školu. „Naší hlavní prioritou je výchova – a to i výchova k víře. V machale jsme začali s katechezemi, děti nám pomáhá svolat romská nadace Svět bez hranic,“ vysvětluje pater Svoboda. Pro Romy uspořádali i fotbalový turnaj, účastnilo se devět mužstev, finále se hrálo na stadionu.
Co dál? Čeští salesiáni opravují přímo v ghettu jeden baráček, svou činnost chtějí přenést přímo sem. Vznikla by tu oratoř, pořádaly se kroužky. Snem Jiřího Svobody je zřídit i malé dílničky, kde by se mohli vyučit budoucí romští řemeslníci. Důraz bude v machale kladen i na katechezi. „Romové jsou otevření, nemají žádný problém s Pánem Bohem. Oslavují ho zpěvem, tancem, hrají na kytaru, jsou neuvěřitelně nadaní,“ ví J. Svoboda. V romském Lozenci je 24 modliteben – většinou jen skromných místností – různých církví. Salesiáni kostelem nezačali, ale modlit se spolu se svými svěřenci by se pochopitelně chtěli. „Američani postaví kostel a pak rozhlásí: Přijďte, přijďte! My chceme začít s dětmi nejdřív něco dělat, a teprve pak je do toho kostela pozvat,“ vysvětluje Jiří Svoboda.
Ve Staré Zagoře působí dva salesiánští kněží a jeden jáhen. Jakmile se vykrystalizuje v machale další činnost a vznikne možnost ubytování, jsou salesiáni připraveni přijmout i dobrovolníky z ČR. Zájem by tu byl...
„Perspektiva, jak ji vidí Bulhaři? Utéct odtud!“ říká rozhodně Jiří Svoboda. Mluví dokonce o „národním pesimismu“, Bulhaři nevidí moc nadějně ani členství své země v EU. Salesiánský misionář je ale optimistou: za poslední roky se řada věcí zlepšila, kurz leva k euru je stabilní, vláda se začíná zajímat o sociální problémy. „Věřím, že to bude dobré,“ tvrdí.