Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Jiné podoby zbožnosti nejsou horší

18. 11. 2014

Tisk

Než se začneme ptát, jak se polským kněžím daří „zabydlet“ v české církvi, prozkoumejme terén, z něhož duchovní povolání v Polsku vyrůstá.

Vydání: 2014/47 Kardinál Parolin oslavil s Čechy svobodu, 18.11.2014, Autor: Jan Mazanec

Téma: Poláci a my

Klíčovým rozdílem mezi oběma kulturami je míra ztotožnění s církví, u Poláků nesrovnatelně vyšší. K tomu připočtěme, že Poláci právě s oporou církve často dokázali statečněji než Češi čelit totalitním režimům – ať už tomu nacistickému nebo komunistickému. Mimochodem i dnes jsou představitelé Polska třeba k Putinově autoritativní politice o poznání kritičtější než v ostatních středoevropských zemích.
NOSITELKA ODVAHY
Do jaké míry má toto kulturní pozadí vliv na víru v Boha? „Polské sebevědomí vychází z historických a geopolitických souvislostí, které jsou odlišné od těch českých,“ uvádí ředitel Katechetické sekce České biskupské konference P. Mariusz Kuźniar. „Křesťanství mělo na utváření kultury a identity polského národa zásadní vliv, zvláště v obdobích útlaku a ohrožení od okolních národů. Kolem církve se vždy shromažďovali lidé všech vrstev, protože chránila a prohlubovala národní identitu a pro mnohé byla nositelkou naděje a odvahy,“ doplňuje duchovní.
P. Mariusz Kuźniar sice jako kněz v polské farnosti nepůsobil, neboť kněžství studoval už rovnou v Česku, ale systém farní pastorace a katecheze v Polsku vidí jako zaběhnutý. „Kněží a laici tam mají jasně rozdělené role a úkoly. A protože se tam zvláště ve větších městech na životě farnosti podílí více kněží a laiků, vytváří se pro věřící mnohem větší nabídka. V Česku je mnohem těžší navázat na fungující systém, takže si ho kněží často musí vytvářet sami,“ zmiňuje P. Kuźniar. A takové budování je podle něj mnohdy vysilující, zvláště ve farnostech s nízkým počtem věřících.
Polští duchovní si na české podmínky nezvykají lehce. Jeden z nich by například uvítal, aby příchozí kněží prošli zaškolením, které by je uvedlo do české reality. To lze ale říci i o druhé straně – řadových věřících: ne vždy biskup nebo jiný kněz farníkům vysvětlí, z jakého prostředí jejich nový farář přichází. Navíc řada věřících přejímá z médií povrchní obraz Polska jako bašty katolického konzervatismu. Potom už i samotná informace o příchodu polského kněze může vyvolávat zbytečné předsudky nebo odstup.
Potíž přichází zpravidla ve chvíli, kdy polský kněz v dobré víře chce farnost oživit a chystá změnu. Vzhledem k častému českému postoji – „my přece sami nejlíp víme, co potřebujeme“ – může vzniknout zbytečné napětí.
Síla lidové zbožnosti
Má tedy smysl, aby polští kněží v Česku obnovovali některé tradiční záležitosti jako třeba průvod Božího těla? Anebo na tyto věci mají předem rezignovat, přizpůsobit se sekularizovaným Čechům a zkoušet spíš podchytit „hledající“? „Církevní dokumenty, včetně Evangelii gaudium papeže Františka, poukazují na evangelizační sílu lidové zbožnosti. V českém sekulárním prostředí je ovšem důležitá citlivost a rozlišování, jakou formu zvolit,“ poukazuje P. Mariusz Kuźniar. Podle něj je podstatné, aby projevy zbožnosti byly životodárné a nebránily lidem v přístupu k Bohu. „Příliš vnější a pompézní projevy zbožnosti mohou někdy prohlubovat nedůvěru a předsudky vůči církvi. Na druhé straně nesmíme podlehnout obavě a strachu z jakéhokoli veřejného projevu víry, jinak by se naše víra stala neplodnou,“ podotýká rodák z polské Nysy.
Sám pochází z věřící rodiny, kde byla živá víra součástí každodenního života. A po příchodu do Čech bylo pro něj novou zkušeností prožívat ji v sekulárním prostředí. Vidí zde klady i zápory. „Pozitivním přínosem byla nutnost jít ve své víře do hloubky, a tak se moje víra stala osobnější. Naopak negativní zkušeností bylo zjištění, že sdílení víry není samozřejmostí, že většina občanů církvi nedůvěřuje a má vůči kněžím předsudky,“ uvědomuje si kněz. Každopádně podle něj platí, že každá změna prostředí rozšiřuje obzory. „Člověk je konfrontován s novou realitou, kterou postupně poznává a posléze ji přijme,“ uzavírá P. Kuźniar.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou