Vydání: 2019/6 Papež v Arábii poslem pokoje, 5.2.2019, Autor: Jana Praisová

Příloha: Diecézní zpravodajství - Ostravsko-opavská diecéze

Už v Krakově. Líbila se mi filozofie a duch setkání. Zároveň jsem chtěl pomoct, nabídnout kus svých zkušeností a vrátit, co jsem tam mohl prožít. Lákalo mě také dobrodružství, nová přátelství a duchovní načerpání. Občas se na mě v Panamě chodili dívat zvědavci a divili se, že jsem přijel jako dobrovolník sám.
Když jsem se hlásil, chtěl jsem pomáhat s dopravou, či IT. Nakonec bylo mým úkolem pomáhat s chodem budovy pro nás dobrovolníky, takže vytírání podlahy, či uklízení odpadků.
Bylo to velmi náročné. Nemyslím jenom svou službu, ale celkově pochopit kulturu a mentalitu latinskoamerických lidí. Bylo těžké se s nimi domluvit. A nešlo jen o jazykovou bariéru, ale třeba i o to, že málokdy se dodržoval určený čas.
Uvědomil jsem si, jak moc zde lidé prožívají svou víru oproti střední Evropě. Růženec, adorace, litanie, mše – všechno prožívali. Můj největší zážitek byl, když jsem šel okolo kostela Panny Marie Karmelské a nakoukl dovnitř. Sloužila se tam mše svatá. Sedl jsem si a slyším, že probíhá v angličtině! Bylo to na svátek sv. Tomáše Akvinského. Šlo o první mši svatou, které jsem tam rozuměl, když nepočítám tu českou, protože duchovní program byl ve španělštině a překlad většinou nefungoval.
I přes všechny těžkosti toho nelituji a myslím, že mi to hodně dalo. Minimálně jiný náhled na církev. A příště bych každému doporučil, ať jede raději do týmu dobrovolníků než jako účastník. Jako dobrovolník má více příležitostí dostat se do kontaktu s lidmi z celého světa, spolupracovat a poznat jejich kulturu.