Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Jak jeden svatý před čtvrtstoletím vyděsil komunisty

30. 6. 2010

Tisk

Vydání: 2010/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 30.6.2010, Autor: Jaroslav Šebek

Jednou z nejvýznamnějších akcí křesťanského protirežimního vzdoru v normalizačním Československu byla určitě slavná velehradská pouť v létě 1985, uskutečněná jako připomínka oslav 1 100. výročí smrti sv. Metoděje. Letos od ní uplyne 25 let.

Velkou pozornost jim věnoval papež Jan Pavel II., který v nich viděl příležitost ukázat symbiózu západního a východního křesťanství pro obnovu spirituální tváře Evropy. Komunistické úřady se však na výročí chystaly také. Přestože se jednalo o možnosti návštěvy papeže, československá vláda ji nepovolila a mohla přijet pouze delegace pod vedením Agostina Casaroliho. Důvodem byl strach, že papežova přítomnost zaktivizuje naše věřící po vzoru sousedního Polska. Horečnou činnost vyvíjel i stranický ideologický aparát, který chtěl cyrilometodějskou misii prezentovat v marxistickém duchu a zdůraznit její aktéry jako „nositele pokrokových tradic našeho lidu“. Připravovaný tajný materiál však unikl na veřejnost a proti zamýšlenému charakteru oslav se důrazně ozval kardinál Tomášek, který zaslal protestní dopis i prezidentu Husákovi. Režimní tanečky kolem výročí se však míjely účinkem. Překvapivě velký počet účastníků byl přítomen již na kněžské pouti 10. dubna 1985. Rostoucí obavy strany a vlády ze světcova výročí vedly k tomu, že oslavy rozdělily do dvou částí a před vlastní bohoslužbou příslušná místa prosadila uspořádání „mírové slavnosti“.

Nepříjemné překvapení

Přes veškeré snahy komunistických struktur o převzetí vůdčí režie vyzněla hlavní pouť v neděli 7. července 1985 jako velké svědectví o neumlčeném křesťanství. Již v předvečer slavnosti se shromáždilo k duchovnímu programu v prostoru před bazilikou několik tisíc lidí z různých částí republiky, zejména ze Slovenska. Druhý den dopoledne vystoupili nejprve oficiální představitelé, kteří se pokusili podle zadaných instrukcí učinit z oslav opěvování výdobytků socialismu a ze svatých bratří první komunistický výsadek do našich končin. Poutníci (odhaduje se, že jich zde bylo možná i dvě stě tisíc) však ukázali, že mají o průběhu akce své představy, a hned v úvodu vypískali předsedu ONV v Uherském Hradišti. Když pak vystoupil český ministr kultury Milan Klusák, počínal si sice opatrněji, ale přesto vyvolal u shromáždění nelibost, když u jména Metoděj vynechával „svatý“. Ve shromáždění se začala hlasitě skandovat i hesla žádající příjezd papeže a náboženskou svobodu. Naopak Františku Tomáškovi, dalším nekolaborujícím biskupům a papežské delegaci se nadšeně aplaudovalo. Nepříjemným překvapením byla pro režim i vysoká účast mladých lidí do pětadvaceti let, kteří dokládali, že ani soustavná ateistická kampaň nebyla schopná vymazat v lidech snahu hledat Boha a víru. Zpráva komunistických orgánů o mladých křesťanech doslova uvádí, že „z jejich chování i jednání … lze soudit, že šlo vesměs o skupiny věřících fanatiků nebo se za ně vydávajících“. Svědčilo o tom prý i to, že se „dožadovali mimořádných bohoslužeb a zpovědí“. Během poutě výrazně vystoupili i představitelé „skryté“ církve, včetně členů řeholních komunit. Při organizaci poutě sehrála důležitou roli i lidová strana, která podle rétoriky státních úřadů ukázala, že má „úzké propojení s negativním duchovenstvem“, a bylo proto vyhrožováno přijetím opatření, aby se její nežádoucí činnosti do budoucna zamezilo. Státní sekretář Casaroli tak viděl „naživo“ odhodlání československých věřících a dále se utvrdil v tom, že vatikánská politika vůči Československu musí být méně kompromisní. Souhrnně vzato: Velehrad se stal mezníkem, po němž pronásledovaná církev odvážně zvedla hlavu. Navíc se tato zkušenost stala impulzem pro úvahy, jak pokračovat dál. Inspirativní byl zejména text Václava Bendy uveřejněný v římských Studiích, který vyzýval mj. k oživení působení církve na občanskou společnost.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou