Vydání: 2008/50 70 let od smrti Karla Čapka, 9.12.2008

Asi nejcitovanějším prorokem je v adventu Izaiáš, který hodně hovořil o přicházejícím Spasiteli. Jeho slova rád poslouchám, jsou velmi poetická. Mohl by nám některý odborník přiblížit Izaiášův život a dílo? Slyšel jsem totiž, že nebyl autorem všech proroctví, které příslušná kniha Starého zákona obsahuje.

Máte pravdu, že v době adventní se při liturgii velmi často uplatňují texty z knihy proroka Izaiáše. Izaiáš hovoří o Bohu mimo jiné jako o Spasiteli. Ale takových úryvků není mnoho, vezmeme-li v úvahu celkový rozsah knihy Izaiáš. Musíme si uvědomit, že některé texty tohoto starozákonního spisu chápeme ve vztahu k Ježíši Kristu jako přicházejícímu Spasiteli teprve jako křesťané, a to právem – s ohledem na kontinuitu obou částí jedné křesťanské Bible, Starého a Nového zákona. Přiblížit Izaiášův život a jeho dílo není snadné. Zdrojem poznatků je v takovém případě pouze kniha Izaiáš a Druhá kniha Královská v kapitolách 18–20. Podle těchto zdrojů pocházel prorok, jehož jméno znamená v hebrejštině „Hospodin je spása“, z Jeruzaléma. Patřil k vyšším společenským vrstvám, neboť zná velmi dobře prostředí chrámu i královského paláce. Jeho působení se obvykle datuje do druhé poloviny 8. století před Kristem.

PROROK I GENIÁLNÍ BÁSNÍK
Od prorokovy osoby je třeba odlišit spis označený jeho jménem. Ten nejspíš vznikal velmi dlouhou dobu a nese zřetelné stopy tohoto vznikání. Základními tématy první části (kapitoly 1–39) jsou: kritika útlaku chudých, vyvolení Siónu, Boží svatost jako tajemství, před nímž se člověk chvěje. Izaiáš upozorňuje, že spása přicházející od Hospodina vylučuje spoléhání na lidské prostředky, a zdůrazňuje nezbytnost víry. Očekává budoucího Hospodinova Pomazaného v některém z Davidových nástupců na trůnu.
Za autora druhé části knihy Izaiáš (kapitoly 40–55) se považuje anonymní prorok (takzvaný Deuteroizaiáš), který působil v době babylonského vyhnanství. Zmínka o perském králi Kýrovi předpokládá jako historické pozadí druhou polovinu 6. stol. př. Kr. Hlavním tématem této části je návrat z vyhnanství, vylíčený jako nový exodus. Kapitoly 49–55 se týkají Jeruzaléma a Siónu. Jejich výrazným tématem je stvoření jako vytržení z nicoty. To mělo být zdrojem naděje vyhnanců a současně polemikou s babylonskými bohy. Rovněž třetí část (kapitoly 56–66) je spojena s neznámým prorokem (takzvaným Tritoizaiášem). Jde o sbírku různých prorockých výroků pocházejících od více autorů a z různých období, převážně však z první doby po návratu z vyhnanství. Prorok čelí zklamání z neuskutečněných nadějí. Podle jeho názoru schází obrácení a pokračují provinění v oblasti náboženské i sociální. Zároveň však potvrzuje neodvolatelnost Hospodinových zaslíbení. Ano, slova tohoto prorockého spisu jsou velmi poetická. Izaiáš je geniálním básníkem – užívá působivých obrazů a dokáže v hutné zkratce spojit konkrétnost se vznešeností. Protože není možné vyjádřit se dostatečně k složitým věcem na malém prostoru této odpovědi, doporučuji jako cestu k dalšímu poznání příslušné pasáže některého z úvodů do Starého zákona (např. R. Rendtorff, Hebrejská bible a dějiny).
P. Petr Chalupa, ředitel Českého katolického biblického díla