HOMILIE: Víra v Pánovo vzkříšení přemáhá svět

Evangelní popis Pánova zmrtvýchvstání, pokud jde o jeho formu a obsah, nemůžeme srovnávat se zprávami třeba v televizi nebo rozhlase. Neboť nám o této události vyprávějí učedníci, nejdříve plní velkých nadějí, aby pak prožili Ježíšovu tragickou smrt a jeho nečekané zmrtvýchvstání. Janovo evangelium uvádí: „Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.“ Popisy v ostatních evangelních zprávách se poněkud liší. Tak u Matouše čteme: „Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob.“ Evangelista Marek napsal: „Záhy zrána první den v týdnu přišly ženy k hrobu, když právě vycházelo slunce.“ Podobně uvádí Lukáš: „Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily.“ Jde o poněkud odlišné pohledy na stejnou událost.
Učedníci vyrůstali a žili u Genezaretského jezera. Tam se setkali s Ježíšem, který je vyzval, aby ho následovali. Oni ho uposlechli, protože je zaujalo jeho kázání, a tak opustili všechno a očekávali brzké založení jeho království a vítězství nad Římany. Ale pak se věci radikálně změnily. Ten, kterému plně důvěřovali, byl popraven jako nepřítel lidu a starozákonních, posvátných řádů. Jejich srdce byla hluboce zasažena a naplněna zklamáním a beznadějí. Co jim nyní zbývalo? Jdou tedy zpátky ke Genezaretskému jezeru. Petr, první z nich, si rovněž myslí, že je všem nadějím konec, a tak říká: „Půjdu lovit ryby.“ Ostatní se k němu přidávají: „I my půjdeme s tebou.“ Musejí se přece něčím živit, když je všechno ztraceno. A výsledek: prázdné ruce, prázdná srdce, prázdné sítě. A náhle stojí na břehu jejich Pán. Evangelista Jan píše: „Když už nastalo ráno, stál Ježíš na břehu.“ Na jeho slovo hodili sítě na pravou stranu lodi a pro množství ryb ji nemohli utáhnout. Na břehu je čekalo žhavé uhlí, chléb a ryba. Ježíš vzal chléb a dal jim, a stejně tak i rybu.
Pro život učedníků šlo o radikální obrat, pro nás jde o podobenství plné síly a naděje. Jak často se podobáme oněm zklamaným učedníkům. Do něčeho vkládáme velké naděje – ať jde o manželství, rodinu, zdraví, zaměstnání, veřejné záležitosti nebo trvalý mír. Ale všechno dopadne úplně jinak.
Přichází nám na pomoc naše dospělá víra, která nám připomíná, že tam, kde jsme bezradní a slabí, je nám připraven pomoci vzkříšený Pán se svou božskou láskou a všemohoucí silou. Pokorně si pak uvědomujeme svou nedostatečnost a slabost. Ovšem ten, kdo chce být za všech okolností úspěšný, obdivovaný a silný, kdo si myslí, že nepotřebuje od Boha pomoc, ten se s ním na břehu svých snů nesetká a je ztracen. Jako věřící se tedy snažme veškerou důvěru vkládat do vzkříšeného Pána a zakoušet jeho všudypřítomnou lásku. Pak zmizí noc a objeví se nové ráno plné nových nadějí. A zaplaví nás vnitřní jas světla, které není z tohoto světa a které nehasne, i když je všude kolem nás plno temnot.