Vydání: 2018/12 Po stopách Padre Pia, 20.3.2018

Uvažujme už sami, že naším úkolem je podobat se obrazu, který nám dobrotivý Bůh vtiskl do duše, a záleží tedy na našem úsilí, s jakou opravdovostí, pokorou a respektem k Božím přikázáním o to usilujeme. Neboť stále platí, že kdo se ponižuje, bude povýšen. Vzorem je nám sám Pán, který se stal poslušným až k potupné smrti na kříži. Zcela se odevzdal do Otcových rukou jak při posledních pokušeních v Getsemanech, tak na kříži, aby nám – poutníkům dal příklad. Pro jeho poslušnost ho „Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno“ (Flp 3,9). Proto „každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.“ Tato skutečnost se z uzavřeného okruhu Izraele stala znamením a výzvou pro všechny národy, jak to s apoštolskou horlivostí hlásal Pavel a ostatní učedníci a jak nám to stále naléhavě připomíná církev. Liturgii slavíme před Kristovým křížem, abychom si uvědomili, kdo a za jakou cenu přinesl oběť za naše viny, kdo nás provází a posiluje svým příkladem, a bude tak činit až do konce naší cesty do věčnosti. Staví nám před oči Ukřižovaného, který znovu přijde, aby provedl konečný soud nad světem.
Tyto jedinečné skutečnosti si máme právě v tomto čase sebekriticky uvědomovat, promýšlet a v pravé pokoře se svátostně očistit. Apoštol nám připomíná, abychom měli to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.
Proto nám slova konstantinopolského mnicha navrhují určitý postup, jak zpytovat své svědomí a jak naplno prožívat dobu přípravy na velikonoční oslavu Pánova vítězství. Nejsme v této snaze sami, Bůh přece pomáhá těm, kdo ho milují. Neupadejme proto do neúčinného formalismu, ale stále se snažme obnovit své smýšlení a opravit to, co není dobré a co je až příliš poplatné době.
Společnost, ve které je nám dáno žít, je nemocná svým odmítáním všeho, co nějak připomíná Boha a jeho vůli vyznačenou Desaterem. Nedejme se tím ovlivnit, neboť s lhostejností ústící do nenávisti se setkal i náš Pán. Každý den tohoto týdne je naléhavou výzvou k důsledné snaze o prohloubení našeho vztahu k ukřižovanému, ale nakonec vítěznému Ježíši, který na každého z nás pohlíží s nekonečnou láskou a nabízí nám své přátelství, které mohou narušit nebo dokonce odmítnout pouze naše hříchy. Nepodceňujme proto tyto dny příprav a buďme ve své snaze o důsledný život podle víry opravdoví, abychom byli aktivními členy a členkami svého duchovního společenství a mohli utvrzovat ve víře své bližní, zvláště váhající a slabé.