Vydání: 2017/2 Koledníci rozdávají radost, 10.1.2017, Autor: Jan Houkal

Vždyť slyšíme Janovo osobní svědectví, jak se při Ježíšově křtu v Jordánu zjevila celá Trojice Boží. Zároveň však slyšíme z jeho úst i slova „hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“. Ta spojují křest s utrpením Páně, a tak vlastně potvrzují intuici starých církevních otců, že ve křtu Páně jsou jakoby skryty i jeho Velikonoce, jak jsme o tom rozjímali minulou neděli. Krom toho, že to jsou slova, která po Janovi opakuje kněz při každé mši svaté, tak propojují dnešní evangelium se čtením prvním z proroka Izaiáše. V něm zazněla část z tzv. Písní o Božím služebníku, které nejen pozdější křesťanská tradice, ale už sám Pán Ježíš v evangeliu vztahuje na své zástupné utrpení. Toto propojení křtu a kříže Páně nádherně vyjádřil na svém světoznámém Isenheimském oltáři Matthias Grünewald, kdy postavil Jana Křtitele pod kříž Kristův a dlouhým prstem ho nechal ukázat na jeho probodený bok.
A právě toto propojení Kristova křtu s jeho křížem je něčím, co by nás dnešní neděli, zvlášť začíná-li jí liturgické období zpřítomňující Ježíšův „všední“ život, a tím i ten náš, mělo oslovit. Připomíná nám, že ani naše, ze svatého křtu vyvěrající existence nikdy nemůže být bez kříže. Následování Krista s sebou vždy nese i kříž, ať už ten přijatý, kříž různých přicházejících utrpení a protivenství, tak i kříž zvolený, kříž naší dobrovolné oběti, vydávající se a ztrácející lásky. Že křesťanství nemůže být bez kříže, o tom je ostatně celé evangelium. A je dobré si to stále připomínat, protože zvlášť určité směry soudobé evangelizace nesou v sobě nebezpečí představovat následování Krista bez bolesti a bez námahy. Jenže to se pak může stát, že člověk následuje jen jakousi velmi vzdálenou představu Pána Ježíše, nebo dokonce přímo Antikrista, a tím se zpronevěřuje tomu, do kterého byl pokřtěn. Když už jsme si jeden obraz připomněli, ten Grünewaldův, připomeňme si ještě jiný: fresky kaple sv. Brizia v orvietské katedrále. Ty právě znázorňují příchod Antikristův: vypadá stejně jako Ježíš, vystupuje na náměstí, lidé všech stavů mu nadšeně naslouchají. Jenže Kristus to není. A to proto, jak freska geniálně znázorňuje, že na rukou a na nohou nenese rány po hřebech…
Jen křesťanství s křížem je pravým následováním Krista-Beránka a zároveň jako jediné může „pokračovat“ v jeho díle snímání hříchů světa. Vždyť, jak říká apoštol Pavel v listě Kolosanům, křesťan má na svém těle „doplňovat to, co zbývá do plné míry Kristových útrap“. To se ale děje jedině skrze kříž a naše krvácející rány.
Kéž i toto všechno nám slova „hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“ při každé mši svaté připomenou.